|

Lužické hory - 18.9. až
22.9.2025
Podzimní vandr 2025 byl první po dvou letech.
Důvodem byla havárie mého H/W v roce 2023. A
proto byl tento vandr něco jako seznamovací.
Vůbec jsem nevěděl do čeho jdu a jak to dopadne.
Ale nakonec to byla super akce na známá místa.
Počasí nám vyšlo na 100%.
 |
Odjezd: |
Kladno časně ráno |
Zahájení: |
Nádraží Jedlová |
Ukončení: |
Nádraží Jeřmanice |
Cíl akce: |
Dokončit čundr bez problémů |
Výprava: |
Nohyk, Tabí |
Délka akce: |
asi 65 km pěšky |
|
Foto z vandru

Den první
Časně ráno vyrážíme směrem Kralupy nad Vltavou
na náš oblíbený vlak ČD R 962 Labe. Míříme do
Ústí nad Labem hlavní nádraží, kde nás čeká
přestup na R 1325 směr Česká Lípa a poté TL 6006
směrem Jedlová. Vše probíhá hladce až do Ústí,
kde nefunguje informační systém ČD a my nevíme
kam se vydat. Bloudíme po nádraží jak lesní
včely, když už se loučíme s vidinou odjezdu do
lesů, tak nás osloví místní bezdomovec se slovy, jede vám to z druhé strany nádraží a měl pravdu. Nastupujeme v čase odjezdu a paní štíplísková nás utěšuje, že ani ona to nemohla najít
.
Zbytek cesty proběhne bez problémů a náčelník v
nádražní restauraci Jedlová konstatuje, že ho
cestovaní s ČD jednou zabije. Když náčelník
vysvětlí plán naší akce vyrážíme směrem po žluté
značce lávka Šébr a ponurou krajinou pokračujeme
na přehradu Naděje, kde u místního přístřešku
nabereme sil. Dále pokračujeme směr Hamr a
Antonínovo údolí a poté po modré směrem obec
Mařenice a místní hostinec u Tří lip. Náčelník
je celý natěšený na místní pivíčko a žene jak
blázen. Už je dávno uvnitř, když náhle slyším jak vykřikne: Prosím vás netočte mi to
pivo do suchého půllitru! Náčelník vypadal celý
vyděšený… S paní správcovou to ani nehlo a jen
zamrmlá, všem točím do suchého a až si dáte
druhé bude mokrý. Chvíli bylo ticho jak v hrobě…
tak si to pivko dáte nebo ne, táže se paní
správcová. Dáme odvětí náčelník. Jiná otevřená
restaurace tu není, co máme dělat. Chvíli mu tvá
než se smíří s výčepní dovedností paní správcové
a přejde na jiné téma a to kudy dál. Za chvíli
bude tma a my bereme herberk na místní louce
Mařenice za kopcem na kótě 400m. Cestou jsou
pěkné večerní mlhy. Ale nastává
problém. Místní myslivec a majitel louky v jedné
osobě co se vydal na noční lov zvěře a my jsme
mu to překazili. Když k nám došel, říkal že
nevěřil vlastní očím, když nás viděl. Ale byl hodný a z našeho vznikajícího bivaku nás nevyhodil….
Náčelník paní správcovou odborně
poučil...
Do suchého půllitru se pivo nečepuje, ale do mokrého a studeného půllitru. Mokré sklo zabraňuje přílišnému pěnění a podporuje tvorbu kvalitní pěny, která chrání pivo před oxidací. Technika čepování by měla být provedena na jeden nebo maximálně dva zátahy, přičemž pivo se čepuje pod úhlem
45° po stěně sklenice. |
 |
Cestou narážíme na nebezpečného tvora
Zmije obecná je had z čeledi zmijovitých. Je to nejrozšířenější suchozemský had na světě, žije na většině území Evropy a ve velké části Asie. Zároveň je nejseverněji žijícím hadem vyznačujícím se extrémní odolností vůči chladnému počasí. |
 |
Den druhý
Nádherné ráno. Bylo azuro celou noc a tak se daly pozorovat hvězdy. Ráno se nad údolím vytvořily krásné mlhy.
Náčelník, ale moje nadšení nesdílí. Jelikož jeho výstroj pamatuje počátky doby Járy Cimrmana,
tak mu byla zima a musel se nad ránem obléct do stanu. Díky zimě(9,6°C v 6:30) dlouho hibernoval a vytáhlo ho až slunce, které nám začalo svítit do ložnice. Zabalíme a pokračujeme po červené směr Jezevčí vrh 665 m.n.m. A zde nastává problém. Zakecali jsme se a rovnou i ztratili. Náčelník pohotově vytahuje GPS a zjistil, ze jsme v p….. Je tu klídek a pohodička čili dáme si svačinku a pak musíme 1km zpět. Vybalíme zásoby a najednou v dálce slyšíme hřmot dieselových motorů. Za nedlouho
okolo nás projede konvoj tří lesáckých kamiónů v doprovodu jich náčelníka. Rázem je po klidu a připadáme si jak na Pražské radiále. Balíme, vracíme se a pokračujeme po červené na Heřmanovice pod Ještědí a do České Hospody na pivíčko.
Po krátkém odpočinku pokračujeme okolo místního
Vojenského muzea, kde napadla náčelníka spásná
myšlenka. Zapojíme do našeho vandru i Vejska. On pro nás dojede a přesune nás do naší oblíbené
restaurace Jítravský Dvorec. Od té to chvíle nemohl tuto myšlenku opustit. U vojenského hřbitova Lada, kde jsme na chvíli zastavili rozhodl: Jdeme do autokempu Jablonné v Podještědí a Vejska od pivka zavolám. A stalo se. Zanedlouho sedíme v kempu a
náčelník domlouvá odvoz. A klaplo to. Vejsek pro nás přijede na železniční přejezd P3415. Musíme mu
dát znamení až pojede okolo, že jsme to my.
Poučil mě a vyslal na signalizační zařízení P3415. Ale po chvíli nebyl spokojen s mojí prací signalisty, protože Vejsek dlouho nejel. Ukaž převezmu to a ukážu jak to má správně vypadat. Do pár minut co se do toho ujal náčelník se opravdu Vejsek objeví. Během pár okamžiků se nalodíme na jeho koráb a mizíme směr Jítrava. Dlouho jsme se neviděli a tak prokecáme
celé odpoledne. Dokonce i naší minulou návštěvu
v místní restauraci v roce 2022 si pamatuje i
pan výčepní… Už za tmy nás Vejsek veze na červenou značku
za obcí a my bereme herberk u místní vodárny a nastává hluboká a tichá noc ….
| Nejprve se funce signalisty ujímám já... |
... a poté i Náčelník |
 |
 |
Den třetí
… vzbudí mě smrtelné výkřiky do tmy.
Náčelník křičí, že na nás někdo zahájil útok
chemickými zbraněmi. Je 1:30 přesně a vůbec nic
nechápu. Náčelník na mě svítí čelovkou svíraje
si hrudník. Nemůžu dýchat musím pryč nebo mě
zabijou a přesune se za vodárnu, kde jeho křik
utichá. Po chvíli kontrolou zjišťuji, že spí a
dýchá pravidelně. Hlavou se mi honí co způsobilo
tuto ranní chemickou anabázi u objektů VVDJ05031 a VZDR00357. Po této komické vložce nastal u vodárny opět hrobový klid...
Nebezpečné plyny a plísně představují riziko ve vodárnách na pitnou vodu. Plyny
a plísně ohrožují obsluhu během úpravy vody.
Chlór (Cl₂)
a oxid chloričitý (ClO₂): Tyto plyny se používají k dezinfekci vody a ničení bakterií. Jsou však vysoce toxické a dráždivé pro dýchací cesty. Proto se s nimi manipuluje v uzavřených systémech a v prostorách s nuceným větráním.
Siřičitan sodný: Slouží k odstranění přebytečného chloru po dezinfekci, ale jeho nesprávná manipulace může vést k uvolnění toxických látek.
Alergická rekce na plísně
Respirační potíže: Kašel, dušnost, sípání.
Kožní problémy: Vyrážka, kopřivka, svědění.
Zažívací
potíže: Bolesti břicha, průjem,
nevolnost
Celkové příznaky: Únava, bolesti hlavy.
|
 |
… krásné ráno, ale jak pro koho. Náčelník vypadá jak, když se ho pokusil někdo v noci otrávit. Panikaří a chce jet domů a vyhledat odborného lékaře. Nemůže se na nic soustředit. Namluvil si útok chlórem a že má poleptané plíce. Na to jak v klidu zabalil a vyběhl kopec ke studánce Pod Velkým Vápeným, jsem popálení plic chlórem zavrhl. U studánky posnídáme a vyrážíme směrem zřícenina hradu Roimund. Zde náčelník konstatuje: Jsem otráven a na hrad v žádným případě nejdu. A tak pokračujeme dál po modré směrem Buk republiky 598 m.n.m a dál do Kryštofova údolí. Zde narazíme na
penzion a restauraci Eva. Náčelník je tak otráven, že nechce ani pivo. Stále ho provází myšlenka útoku chlórem a
na lékařské vyšetření. Říká, jdeme pryč nebo tady umřu na
tu otravu bojovým plynem a tváří se jak přiotrávený voják 22. dubna 1915 u belgického města Ypry při prvním nasazení chlóru německou armádou. Náčelník je jak mátoha. Mluví tiše a chodí pomalu. Míříme do hospody U Kryštofa. A zde se z nenadání stal zázrak. Náčelník po prvním doušku místního piva zázrakem ožil a po otravě bojovým plynem není ani stopy. Dokonce se náčelník zotavil natolik, že si si objednal i jídlo k pivku. Po jeho zázračném uzdravení pokračujeme směrem na železniční viadukt (Novina). Cestou narážíme na hostinec U Uhlířů.
Náčelník říká, že po každém uzdravení je potřeba
i rekonvalescence a tu zahájím právě teď a tady.
A už sedí ve výčepu. Hospůdka vypadá jako
muzeum. A tak se nám tu líbí. Musíme pokračovat
dokud je vidět, říká náčelník. Ale za pár metrů
byla další zotavovna po útoku chemickými látkami v podobě restaurace Údolanka. Zde se kompletně uzdravím,
říká náčelník a už běží pro pivíčko. No, mě to
spíš tady připomíná lazaretní město na léčbu po útoku bojovými
plyny
Viadukt míjíme už za tmy a míříme směr Ještěd do nočního lesa. Náčelník plný energie hodlal vylézt v úplný tmě až na Výpřež. Začal jsem prudit, že ho kopnu do zadní části těla
takovou silou, že ho ani Google nenajde a tak se mu to o 1000m nepovedlo. Nocleh bereme po širáčkem v 775 m.n.m.. Je velmi teplá, ale větrná noc.
| Náčelník začíná ožívat po útoku chlórem... |
... už je plně zotaven |
 |
 |
Den čtvrtý
Velmi teplé ráno. Telefonem Pixel měřím teplotu okolí a nevěřím vlastním očím.
Je 15,4°C v 6:40 a to v 775 m.n.m.. Je hezky, ale větrno a my v klidu balíme. Máme totiž dost času. Jsme jen 1000m od boudy Tetřeví Sedlo kam míříme. Za pár minut jsme na parkovišti. Jsem zvědav jak náčelník z místní obsluhy v 7:55 vymámí ranní pivko. Dobrý den, co si dáte chlapci? Táže se pan správce místního kiosku a parkoviště v jedné osobě. Dobrý den, dvě ranní pivíčka, odvětí náčelník. A v 8:05 už sedíme u snídaně
 . Sedíme v závětří o pozorujeme vznikající chaos na parkovišti a zácpu na místní komunikaci. Všude se motají turisté, cyklisté, motorkáři a auta. Prostě krásný blázinec. To nám ten čas v tom restauračním zařízení krásně utek, povídá najednou náčelník. Jsme kvůli tomu shonu tady zapomněli, že jsme na čundru. Musíme vyrazit dál. Je teprve jedenáct a do večera času dost, povídám. Ale co naplat musíme dál. Míříme po žluté směr Pláně pod Ještědem. Cestou jsou pěkné výhledy do kraje, ale je zde přelidněno a vůbec mě to nebaví. Na NS Terasy Ještědu je to jak v Práglu. Je totiž neděle a turistů je tu jak kobylek. Děs. Náčelník nabral takovou rychlost, že jsem ho cestou ztratil. Našel jsem ho až těsně před Pláněmi. Nezdržuj, jdeme se před tím náporem turistů schovat do restaurace. Tam přežijeme do doby než všichni zmizí z hor domů. Měli jsme štěstí a v chatě Pláně pod Ještědem bylo uvnitř volno a zrovna u našeho stolu z roku 2017. v 16:30 nastává změna, turisté se houfně začali stahovat do podhůří a my mohli v klidu vyrazit na modrou hřebenovku směrem Rašovka. Máme pěkné výhledy a klid. Cestou narazíme na
prázdou hospůdku na mýtince U Šámalů. Sedíme venku a pozorujeme západ slunce nad vrcholky hor.
| Pěkný západ slunce od Kamenného stolce u hospůdky U Šámalů. A v dálce bouřkové mraky. |
 |
Naší pohodu, ale naruší vznikající bouřkové mraky kdesi na Krušnými horami. Dnes budeme muset postavit stan bude foukat a asi i pršet, říká náčelník. Zrychlujeme přesun. Na rašovském hřbetě už bouřkové mraky nabírají pěkných rozměrů a už vidíme i blesky. S prvními blesky nabral náčelník opět takovou rychlost, že se mi v loukách za Rašovkou zas ztratil. Našel jsem ho díky jeho čelovce na kótě 607m, kde začal stavět náš herberk. Se zvětšující se bouřkovou aktivitou stavěl takovou rychlostí, že nešel ani zaznamenat na fotografii. Celý náš bivak postavil úplně sám bez mé pomoci. Během pár chvil bydlíme. Celou noc byl vichr z hor o nárazech 60km/h. Náčelník šel ještě obhlídnout náš chatrný přístřešek a povídá: Mám pocit jako bych vystupoval za letu z letadla.
| Náčelník pracuje na našem příbytku ... |
... že ho ani Pixel nevidí |
 |
 |
|
Animace teploty za 24 hodin |
Animace rychlosti větru za 24 hodin |
|
|
|
Den pátý
Noc proběhla hladce. Připadal jsem si jak při vichřici na hřebenech Krkonoš. Nárazy větru komplikovaly naše
ranní zabalení výstroje do batohů. Máme na pilno. Zaprvé bude zanedlouho pršet a zadruhé nám v 9:00 jede z Jeřmanice Os5410 směr Liberec. Ale vše stíháme. Když zabalíme začíná pršet
a hory nás ženou pryč. A my mizíme z hor do civilizace.Tentokráte jízda a přestupy pomocí ČD dopadly bez problémů a tak náčelník přesun přežil

| Balíme ve vichru z hor ... |
... a mizíme do civilizace |
 |
 |
|