Lužické hory / Ještědský hřeben 2017 Tento vandr vznikl jako připomenutí na naší starší akci do těchto končin v roce 2009. Počasí nám letos přálo i nepřálo, no prostě takový malý výlet do kopců Lužických hor a okolí Ještědu.   Odjezd: Kladno Zahájení: Rybniště Ukončení: Jeřmanice Cíl akce: Javorník (684 m) Výprava: Nohyk, Tabí Délka akce: asi 75 km pěšky   20.9. až 24.9.2017   Foto z vandru Den první Časně ráno se ocitáme v Práglu na hlavním nádraží. Náčelník se snaží doladit podrobnosti akce v místní restauraci Šalanda, ale marně. Dveře do hostince ne a ne povolit. Otevírají až v 7:00 a nám v 7:25 odjíždí R1148 Kamenice z posledního nástupiště. Smůla. Rychlík ČD R1148 Kamenice odjíždí, na čas a tak nám cesta pěkně ubíhá. Přestupujeme v Bakově n. Jizerou na R1110 směrem Rumburk. Konečně! Rybniště, vystupovat. Po třech hodinách strávených ve vlacích ČD je cíl jasný - restaurace na Jedlové hoře 774 m.n.m. Vyrážíme po červené značce jako v roce 2009. Pod vrcholem náčelník nabírá sil na výstup. Poté vyvine takovou rychlost, že během chvilky se kochá zdejším výhledem na Lužické hory a než se zorientuji v terénu, tak už sedí v hostinci s pivem Kocour. Náčelník bez okolků začíná ladit čundr a já udělám pár snímků místních výhledů. Pak pokračujeme na zříceninu hradu Tolštejn. Je zde pěkný výhled na Varnsdorf, a tak se zdržíme až do tmy. Nocleh bereme ve zdejší chatové oblasti jen tak pod širákem. Den druhý Po mrazivé noci nastává mrazivé ráno. Náčelník mručí, že právě bídně zhynul. Jelikož fouká studený severní vítr a on, že má už ten spacák řídký. Něž sbalím výstroj, tak má náčelník na chvíli spacáky dva a to už se prý dá vydržet. Po rozmrazení výpravy pokračujeme ponurým lesem směr hranice. Cestou si uděláme ranní piknik ještě v Čechách no a pak už je Německo. Vrchol Luž 793 m.n.m. z taktických důvodů vynecháme. Stejně je hnusně. Po chvíli  narazíme na pomník obráncům hranic. Dělám pár fotek a najednou vidím jak náčelník míří do hotelu Rübezahlbaude. Zde si odpočineme. Bude tady spousta německých turistů, povídá náčelník. Rázem se ocitáme v úplně prázdné restauraci. Asi po pěti minutách čekání na obsluhu nabádám náčelníka k ústupu. Náčelník ne a ne se vzdát a stále sedí a čeká. Asi po deseti minutách to taky vzdává a míříme po modré do skalní hospůdky Berggasthof Nonnenfelsen, o které vím, že je otevřená. No nádhera a je otevřeno. V okolí restaurace jsou pěkné výhledy na skalní město a Kurort Jonsdorf. Po krátkém odpočinku jdeme po zelené značce právě do Kurort Jonsdorfu. Cestou náčelník absolvuje ozdravnou kůru v místních Kneippových lázních. Po lázeňské kůře nám vyhládlo, a tak poobědváme u chaty s lezeckou stěnou  Jonsdorfer Hütte. Najednou náčelník zaslechl slabé volání českého piva. Tabí balíme a bez zdržování se vracíme do Čech. A cíl je restaurace Na Hřebenovce v obci Valy a pivo Cvikov. Den třetí A je to tady. Prší a to celou noc. Ještě že máme stan. V mrholení a vichru z hor balíme. Mrznou nám prsty, a tak dochází i na rukavice. Je zima a ponuro. Úplně jak na vraždu, konstatuje náčelník. Míříme opět do Německa a to na Kammhöhe a pak na Hvozd 750 m.n.m. Cestou na Hvozd se spustí průtrž mračen. Schováváme se pod zdejšími mohutnými buky, ale vody je tolik, že dojde na nejhorší. Musíme vybalit pláštěnky a nandat návleky. Pak v nepřehledné situaci dojde k logistické chybě a my ze žluté značky sejdeme na červenou hraniční  a rázem to máme na Hvozd delší, ale za to horší cestou. Konečně opět žlutá a my pokračujeme dál na vrchol. Už neprší, ale bloudíme v mlze. Konečně chata a je otevřená. Jdeme se ohřát a čekat na lepší počasí. Kolem poledne se počasí umoudřilo a my pokračujeme k rozhledně Hochwald. Zde pokračujeme po modré DE, ale nastává problém. Místní dřevaři cestu uzavřeli kvůli těžbě buků. Když narazíme na první lesácký traktor, tak se těžbě za rachotu motorových pil a padajících buků vyhneme. Rychle se orientuji v terénu a v neprostupném pralese určuji směr a dostatečnou vzdálenost od padajících stromů. Po vzoru diverzních jednotek neviditelně procházíme místem těžby, abychom za 200 m našli opět modrou značku. Les je to nádherný, a tak fotím několik snímků. Náčelníkovi po této dobrodružné vložce vyhládlo, a tak v lese i poobědváme. Po krátkém odpočinku pokračujeme na místo zvané Sudetenblick a dále po zelené opět do Čech. Pokračujeme pod Loupežnický vrch, Pekařův kříž přes a Bílé kameny do obce Jítrava. Cestou potkáváme pěkné bunkry a slony. V místní pivnici* náčelník studuje mapu a objednává pivka z místní nabídky. Panu výčepnímu není jasné odkud jsme se zde vzali, a tak mu to náčelník ukazuje v mapě. Blázni, zamručí výčepní a jde pro další dvě pivka. Herberg bereme na místní louce nad Jítravou. Den čtvrtý Ráno mě budí jeleni. Hulákají tady jak na lesy a nedá se spát. Jeden z nich vydává nějak moc vysoký zvuk, a tak se jdu na něj podívat. Je od nás tak 200m a je nějaký malý. Jak mě zblýskne okamžitě mizí k obci Jítrava. Začínám balit, ale náčelníkovi se po včerejší návštěvě restaurace ze stanu vůbec nechce. Chvíli to trvá než vyrazíme. Směřujeme po červené a podél Panenského potoka přímo na žlutou a rozcestí Trávník. Zde posnídáme. Náš ranní piknik vyruší příjezd několika lovců s jelenem na korbě teréňáku. Chudák jelen. Ráno si v klidu potrubuje a teď je tuhej, konstatuje náčelník. No nic, my pokračujeme dál na Křižanské sedlo 578 m.n.m. a pod Malý Ještěd. Na chvíli zahlédneme náš cíl Ještěd 1012 m.n.m. Ale jen na chvíli. Prší a je zima. Přístřešek najdeme na parkovišti Výpřež. Kde přečkáme nejhorší. Pak pokračujeme po silnici a pod lanovkou do kiosku u chaty Ještědka 925 m.n.m. Náčelník objednává občerstvení, oblékáme zimní doplňky a vyrážíme do chaty Pláně pod Ještědem. Je jen 5°C a leje, leje, ... Proto zůstáváme až do tmy. Paní správcová kroutí hlavou jaké to blázny přivál vichr z hor. Venku je takový nečas, že by ani outdooráka nevyhnal a oni jsou v klidu. Stan stavíme na jehličí, kvůli vysokému stupni nasycení luční půdy vodou. Přece jenom je to stan a ne loď. Den pátý Je ponuro. Balíme a míříme na Ještědský hřeben. O výhledech není ani řeč. Hlavně že neprší. Míjíme hospůdku na mýtince - U Šámalů. U místního stolu náčelník nabádá k rychlému přesunu přes hřeben, rozhlednu Rašovku a Javornickou kapli na kopec Javorník 684 m.n.m. Zde se totiž nachází restaurace v podobě sudu a tam se ohřejeme a uschneme. Cestou je taková mlha, že se navzájem začínáme ztrácet. U kaple je čas na pozdní snídani a pak už jsme v cíli našeho vandru - Javorník 684 m.n.m. Kumulujeme teplo a plánujeme odjez do civilizace. Vlak ČD nám jede z obce Jeřmanice, která jen kousek po zelené značce. Tabi * V restauraci Pivnice ve Dvorci se do naší akce vloudil na chvilku i Vejsek