Beskydy 2012
Letošní vandr jsme nasměrovali do
Beskyd a Javorníků. Počasí nám přálo a tak se vandr na 100% vydařil.
Odjezd: |
Kladno |
Zahájení: |
Mosty u Jablunkova |
Ukončení: |
Horní Lideč |
Cíl akce: |
Stratenec 1055 m.n.m. |
Výprava: |
Nohyk, Tabí |
Délka akce: |
101 km |
7.5 až 13.5.2012
Foto z vandru
|
Den první
Na letošní
vandr nás rychlostí 160 km/h veze samo
Pendolino.
Sice jsme si sedli na jiná místa, ale stewardovi to
nevadilo, neboť souprava je prázdná. Kromě několika
manažerů a nás dvou nikdo nejede. Souprava jede tak
kultivovaně a komfortně, že jsme málem zapomněli
vystupovat. Sotva jsme dali
tři Krušovický, už jsme
byli v Ostravě. „ To jsou věci“ - konstatoval
náčelník. Za to další spoj do Mostů u Jablunkova byl
neskutečný vehikl. Kravál, špína a vedro - konečně
ten správný vlak na vandr. Z vlakového šoku se
probíráme v místní restauraci. „ Dvakrát Radka, paní
správcová“ zazní klidnou hospůdkou. Vybaluji mapu a
ladíme trasu, protože v Pendolinu na to nebyl čas.
Za chvíli vyrážíme do hor směrem
chata Skalka. Je
taková mlha, že jsme jí málem minuli. Odpočineme si
a pak budeme pokračovat dál, rozhodl náčelník. Ale
pan správce nebyl vůbec rád. Chata byla prázdná a o
dva vandrovníky neměl zájem. I přes jeho neochotu
zůstáváme, neboť venku se mezi tím hustě rozpršelo.
Otráveni obsluhou pokračujeme na
Kamennou chatu. Zde
je to, to samé v bledě modrém. Venku stále prší a
jsou 3°C a tak se ptáme na nocleh. Pan správce
využívá situace a šponuje cenu za ubytování do námi
neakceptovatelných výšin. „ Ještě že máme stan,
budeme spát ve svém“, rozhodl náčelník. A tak
stavíme stan v dešti a potmě pod Velkým Polomem 1067
m.n.m.
Výškový profil
Den druhý
Je chladné ráno. Ve stanu máme jen
6,5°C. Všude
kolem stanu jsou polámané stromy, které
jsme při baterce nějak přehlídli. Balíme a je nám
docela frišno. Stěží jsou 3°C a tak pokračujeme
zmrzlí na Můřinkový vrch 975 m.n.m.
Bloudíme v mlze.
Konečně kaplička. Je zde pitná voda, a tak
doplňujeme zásoby a posnídáme. Je taková zima, že
ani plynu z bomby se nechce ven. Zanedlouho vyrážíme
dál směrem na Malý Polom 1060 m.n.m. V lese je to
samý polom a tak se cesta stává docela náročnou.
Konečně výhledy. Počasí se umoudřilo a tak za
chvilku sedíme na terase chaty
Kysuca na Bílém
Kříži. Je super počasí a tak sušíme náš mokrý
příbytek. Tady se nám prostě líbí a pan správce je
rád, že tu jsme. To se, se Skalkou a Kamennou chatou
vůbec nedá srovnat. Je tu pěkný výhled na Slovenské
hory, hezké počasí a mají
dobré pivo. „Tady odsud
odcházím s krajním odporem, nýbrž jsem krajan“,
konstatuje náčelník a pokračuje i když nerad směrem
chata Doroťanka. V Doroťance už se moc nezdržíme,
probereme mapy a nocleh bereme na zdejších loukách
jen tak pod širákem.
Výškový profil
Den třetí
Nádherné ráno,
tohle je na vandru to nejhezčí. Sice byla zima asi
jen 2,7°C, ale slunce hřálo už od rána. Z „postele“
máme pěkný výhled na
osadu Moravské. Pomalu balíme a
míříme na Konečnou. Čeká nás prudký výšlap na
stejnojmenný kopec 865 m.n.m. Náčelník konstatuje,
že to bude urgunt a tak v místním konzumu posedíme s
Radkem Extra hořkým a soustředíme všechny síly na
výstup. Na hřebenu jsme odměněni
super výhledem na
Malou Fatru a okolní kopce. Pokračujeme na kopec
Bobek 871 m.n.m. Po krátkém odpočinku jdeme dál
směrem chata Kmínek. Zdejší pan správce má na
starost mezinárodní hostinec. Hospodu má na
Slovensku, posezení a bazén v Čechách. Když jsme si
s náčelníkem
náležitě užili neustálého překračování
státních hranic, pokračovali jsme dál kolem chaty
Sněžná na Masarykovu chatu. Tady jsme si se svolením
zdejšího hostinského ohřáli večeři a dali se do řeči
se zdejšími domorodci. Odcházíme už při baterkách
směrem Makovský průsmyk. Noc trávíme na louce nad
průsmykem. Usínáme za burácení kamiónů, které
projíždí po E442.
Výškový profil
Den čtvrtý
Vstávám
brzy,
protože hluk z E442 je šílený. Náčelníkovi se moje
ranní aktivita
nezdá, ale nakonec ho burácející
kamióny taky vytáhly ze spacáku. Míříme na Kasárne.
Procházíme okolo
partizánského pomníku směrem na Lemešnou 950 m.n.m. , kde
krátce odpočíváme. Z Lemešné prudce padáme dolů a pak zase do šíleného
urguntu pod kopec Hričovec 1059 m.n.m. Na hřebenu
jsou pěkné výhledy na Beskydy, ale my už se těšíme,
jak si odpočineme v místní hospůdce. Konečně sedíme,
náčelník fotí
dramatickou fotografii mé maličkosti a
Beskyd. Nakonec došlo i na umělecké pivní snímky
Černé hory v Beskydech. Život na horách není
jednoduchý, jak jsem se přesvědčili, když jsme šli
kolem chaty
Tatranský dům, která vyhořela. Takhle
původně vypadala při mé poslední návštěvě místních
hor. Se smíšenými pocity pokračujeme po žluté značce
na Stratenec 1055 m.n.m.. Cestou jsou opět pěkné
výhledy na hřeben Beskyd. Náčelník z místní
rozhledny kontroluje
stav místních hor a občas se
mrkne i k sousedům. Náčelník je nabyt, takovou
energií z místních hor, že rozhodl: „Dnes dojdeme
ještě na Kohútka“! A stalo se. V 16:00 hod. místního
času jsme na chatě Kohútka. Paní správcové se ptáme,
jak je to s medvědy, jestli nějakého viděla. Sdělila
nám, že tu občas na
sjezdovkách nějaký „přeběhlík“ je, ale žádného
prý naštěstí nepotkala. Když jsme jí řekli, že
budeme spát po širákem tak nám vůbec nezáviděla. Nás
to baví, odvětil náčelní a nasadil si čelovku. To
ještě netušil, že dojdeme až na Papajské sedlo ( 691
m.n.m.) a potmě slezeme Krkostěnu s převýšením 150m
na 0,5 km. Kdo tohle nezažil s báglem na zádech,
nepochopí.
Výškový profil
Den pátý
To byla noc.
Připadal jsem si, jako když spím v ZOO. Celou
noc to kolem nás stále šustilo, škrábalo, vylo,
houkalo, běhalo a frkalo. Bylo to jak ve
strašidelném lese a ke všemu je tady
medvědovo.
Přežili jsme, aniž by jsme se museli s něčím
prát. Náčelník konstatuje, že je zbitý jako pes,
že celí den jen chodí a v noci nespí. To tak na
vandru bývá, odvětím a začínám balit. Opět nás
čeká krpál jak blázen. Pomalu lezeme po čtyřech.
Co jsme v noci slezli, ráno opět vylezeme. Děs!!
Podél hraničních kamenů, cestou necestou míříme
na Makytu 923 m.n.m.. Z mapy víme o chatě Selanka
a včera jsem v mobilu hledal nějaké spojení, ale
nějak se mi to nezdá. Náčelník tam přesto volá,
aby zjistil jestli chata funguje. Zjišťuje, že
je to nyní abstinentská a vegetariánská
restaurace !!! Konstatuji, že to jsou blázni,
když v horách provozují takový hostinec! A
široko daleko žádný jiný není. Co teď , mručí
náčelník. Nakonec jdeme směr Selanka. Selanka
opravdu již neexistuje a občerstvení v
abstinentské/vegetariánská restauraci odmítám. A
tak pokračujeme do Francovy Lhoty, kde na
náměstí je pěkný dobový hostinec. Uvnitř je
úplné museum starých cimrmanských věcí. Po
krátkém odpočinku pokračujeme na Pulčínské
skály, které i s
báglama procházíme. Je tady
veřejné tábořiště - ve zkratce: to je hnus
velebnosti. Den zakončujeme v hostinci U Willyho.Výškový profil
Den šestý
Ráno nás vzbudil
srnec, který by zvědavý, kdo že mu to leží na jeho
oblíbené louce. Když se přiblížil na tři metry tak
jsem na něj zamlaskal. Chudák srnec. Měl z toho
málem smrt. Vstáváme a náčelník ukazuje, že jsme šli
odsud až
potud. Směřujeme na
nádraží do Horní Lidče.
Čeká nás jeden přestup na vlak
Regio Jet a pak už
jen civilizace.Výškový profil
Tabi
| |
| |