Třeboňsko 2019
Letošní květnový vandr jsme
nasměrovali do rovin v okolí Třeboně. Cíl se nám
nepodařilo splnit ani jeden. Prostě na Třeboňsku
není kopec žádný a pivovar Jílovice měl zavřeno, ale v
místní hospůdce jsme Jílovické pivíčko přece jen
ochutnali.
Odjezd: |
Kladno |
Zahájení: |
Veselí nad Lužnicí |
Ukončení: |
Jílovice - žst. |
Cíl akce: |
1 -
Najít kopec, 2 - pivovar Jílovice |
Výprava: |
Nohyk, Tabí |
Délka akce: |
90 km |
17.5. až 21.5.2019
Foto z vandru
|
Celkový výškový profil čundru
Den první
Na vandr
vyrážíme s obavou jak to v rovinách plných rybníků
zvládneme. Nikdy jsme nebyli na čundru bez kopců a
už vůbec ne v cyklistickém ráji. Množství cyklistů /
e-cyklistů rok od roku roste a Třeboňsko začíná být
i mimo sezónu přeplněné. Vyrážíme z Práglu vlakem ČD R 707 Vltava.
Místa máme dost, protože jízdenky včetně
místenky jsem koupil v akci přes internet za
slušných 336,- pro oba.
Cesta proběhla bez problémů a ve Veselí nad Lužnicí
jsme na čas. V restauraci Beseda doladíme poslední
detaily čundru a už vyrážíme po žluté značce směr
Vlkovská
pískovna. V místním kiosku je samozřejmě zavřeno. To
mě vůbec nepřekvapuje, konstatuje náčelník a tak
pokračujeme do Vlkova. Cestou narážíme na
bojový
motocykl a náčelník by ho nejraději osedlal a zbytek čundru
absolvoval v sedle historického stroje. Ve
Vlkovské
hospodě je otevřeno a my se zastavujeme, abychom
nabrali sil na další přesun. Po krátkém odpočinku
pokračujeme po červené podél rybníků Krajina,
Překvapil, Pražský, Rod, Horák, Naděje a Víra do
penzionu U Kačerů na pivko Hulvát. Foto konkrétních
rybníků sem ani dávat nebudu. Je jich tam tolik, že
se v nich my suchozemci nemůžeme vyznat. Nocleh bereme
na hrázi, mezi rybníky Naděje a Láska na
doporučení místního správce penzionu, jen tak pod
širákem.
Výškový profil
Den druhý
Krásné ráno, ale hlučné. Všude se
ozývají skřeky vodních ptáků. Společnost nám dělaly
volavky bílé, které jsem při opouštění spacáku
vyděsil k smrti. Během vteřiny byla ve vzduchu letka
20kusů, která zastínila vycházející slunce. Náčelník
mrmlá něco o zoologické zahradě a
pomalu balí.
Pokračujeme po červené směr Klec a přírodní památka
Slepičí vršek.
Zastávku máme v kempu Lužnice. Je hezky a tak nikam
nespěcháme. Stejně jsou tady samé roviny a tak máme
času dost, konstatuje náčelník.A dá si v klidu
další
pivíčko. Po delším odpočinku jdeme po červené na hráz Rožmberku.
Hm, samá voda, povídá náčelník. Půjdeme po
žluté do Staré Hlíny tam je vody méně. Ale mýlil se.
Cestou narazíme na Nový rybník u Smítky. "Já se už
dobrovolně utopím! Celý den jen samá voda,voda a
....", říká náčelník koukaje na hladinu Nového
rybníka. Já raději pokračuji do Rožmberské hospůdky
a vyrážím po modré značce směr Stará Hlína. Netrvá dlouho a náčelník
mi je v patách, živ a zdráv. Přece jenom hospoda bude lepší než
dobrovolný ponor pod hladinu, zamumlal. Je sobota
a ve Staré Hlíně je asi milion cyklistů. Hrůza!
Po krátkém odpočinku pokračujeme na most přes rybník
Vítek.
Kamenný most s 5 oblouky z roku 1781 nechal přes rybník Vítek postavit kníže J. Schwarzenberg. Byl součástí původní silnice mezi Třeboní a Starou Hlínou až do roku 1988, kdy byla s nárůstem automobilové dopravy přeložena.
Dnes slouží již jen pro pěší a cyklisty. Most je známý ze scény rozpouštění soli v pohádce Byl jednou jeden král. |
Pokračujeme na Novou Hlínu, kde se
zastavíme v občerstvení U Coufalů. Poté pokračujeme
směrem Pergola u Sv.Víta. Cestou se náčelník dal na
rybaření na Hraničním rybníku. Kupodivu
berou. Dnešní den po 20km ukončujeme v Pergole u Sv.Víta. Stavíme stan na louce pod rybníkem Šimanov.
Výškový profil
Den třetí
Je klidné nedělní ráno. Třeboň se halí do mlhy a
třeboňské rybníky do
ranního oparu.
Klidnou atmosféru narušuje vzdálené nepravidelné houkání
vlaku. Je tu taková pohoda, že se odtud ani člověku
nikam nechce. Fotím místní ranní atmosféru a pomalu
balíme. Po modré míříme směr Třeboň a místní
pivovárek. Náčelník je už od rána natěšený na
prohlídku místních restaurací. Ve městě jsme brzy a
turistů je zatím málo.
Posnídáme před vstupem do
zámeckých zahrad a za nedlouho mě náčelník vítá v
pivovárku. Nabídka je pestrá a tak zahájíme
degustaci místních piv. Po degustační akci
pokračujeme na hráz rybníka
Svět. Cestou fotíme
pivovar. Náčelník rozhodl, že budeme pokračovat po
zelené směrem Doubí a
Rozvodí.
Rozvodí ležící na Lužnici je
jakousi vodní křižovatkou vybudovanou
při stavbě stok a rybníků. V tomto místě
se z Lužnice odděluje kanál Nová řeka,
chránící Třeboň a rybník Rožmberk před
velkou vodou. Zároveň je sem Odlehčovačem přiváděna voda ze Zlaté
stoky. Rozvodí tvoří soustava několika jezů
a propustí, které se v případě povodní
zavřely a přesměrovaly vodu z Lužnice a
případně i Zlaté stoky do Nežárky vodním
kanálem Nová řeka |
Z Rozvodí míříme po žluté do
vesničky Lutová. Náčelník opět
chytá ryby a jako
obvykle berou. Do Lutové jsme dorazili až v 21:00.
Naděje na otevřenou restauraci se blíží nule. Když
tu náhle náčelník zaslechne z č.p. 20 ( hostinec U
Kuželů ) podezřelé zvuky. Opatrně vezme za dveře. Je
otevřeno. Nakoukneme dovnitř a v místnosti
připomínající hospůdku je tma a v rohu u stropu
hraje potichu TV. Dobrý večer, je otevřeno? Povídá
náčelník do tmy. Teď už jo, ozve se z útrob výčepu.
Když se rozkoukáme zahlídneme u kamen starého pána
jak dělá třísky na zátop. Mám jen pivo povídá. To
přesně potřebujeme, odvětí náčelník. Sundáme batohy,
starý pán přinese tři pivíčka a do pozdních nočních
hodin si vyprávíme historky, které napsal sám život.
Hezky se nám tady vysedává, ale zítra musíme brzy
pokračovat a tak se panem výčepním a majitelem v
jedné osobě rozloučíme. Nocleh bereme jen tak pod
širákem poblíž rybníku "Horní Roubíků"
Výškový profil
Den čtvrtý
Prší. Náčelní zabalil takovou rychlostí,že vytvořil světový rekord v balení výstroje na čas.
Od prvních kapek mu to trvalo jen 2 ( slovy: dvě)
minuty a už stál připravený na odchod.
To ještě netušil, že bude pršet vydatně celé dopoledne. Míříme do Staňkova, ale nejdříve
jsme se ztratili kdesi v
Texasu. No a vlastně jsme
se ztratili i ve Staňkově, když jsme bezmyšlenkově
odbočili na modrou a celý Staňkov obešli v lijáku
přes kemp. Leje, leje a ... V průtrži mračen
zevlujeme před zavřenou restaurací U Trpaslíka. Když
se to stalo. Dveře restaurace se náhle
otevřeli
a pan správce povídá:
„Pojďte se schovat, vždyť jste celý promoklí“ Se vděkem přijímáme. Náhle se ocitneme v zavřené /
otevřené restauraci.
Mám jen pivo, kořalku a polévku povídá pan správce popíjíc kořaličku. Dáme si jen dvě pivíčka povídá
náčelník. Dobrá, odvětí pan správce a pivíčka máme
hned na stole. Bude pršet celé dopoledne, přidává
jako bonus meteorologickou informaci. A měl pravdu.
V restauraci sedí i místní bezdomovec Šakal, kterého
si vzal pan správce pod ochranná křídla. A za
drobnou výpomoc v penzionu mu ponechal slam za
penzionem a sponzoruje jeho vysedávání v jeho
restauraci. V čase oběda přestává pršet, rozloučíme
se a vyrážíme po cyklo 322 směr Chlum u Třeboně.
Cestou míjíme Matyldu a
Otíka. Otíkovi se nelíbím a
raději pokračujeme dál. Na hrázi rybníka Hejtman se
stala nevídaná věc. Náčelník povídá:
„Tabí půjč mi mobil a já tě vyfotím, abys měl taky fotku z vandru“
A tak vznikl můj jediný snímek z naší pětidenní akce
po Třeboňsku. Po této umělecké vložce pokračujeme
opět za drobného deště městem a schováme se v
hospůdce U Kutišů. Počasí se vylepšilo a průběžně se
změnilo v letní bouřky a my pokračujeme do kempu
Kostky. Je zde hodná paní správcová a tak k pivíčku
i povečeříme něco ze svých zásob. Po krátkém
odpočinku pokračujeme na Majdalénu. Zde náš čundr
Třeboňskem prakticky
končí a řešíme co dál ...
Výškový profil (část 1) |
Radar
v 8:40 |
|
|
... dál jsme se vypravili
vlakem do městečka
Suchdol
nad Lužnicí. Zítra navštívíme pivovar Jílovice. Z
nádraží míříme po silnici směrem Bor, kde v místě
zvaném Synochov stavíme stan. Je zde už výhled na
Novohradské hory. Když vidíme mraky pověšené za
vrcholky hor je nám jasné, že čundr do rovin není to
pravé ořechové.
Celou noc byl
poměrně ruch. Místní lovci naháněli
divočáky. Střílelo se jak v Sarajevu na
arcivévodu
Františka Ferdinanda. Vše doplňoval štěkot loveckých psů.
Stan jsme si postavili do teritoria místního
srnce, který se celou noc nažil štěkotem náš
stan přinutit k ústupu. Ale marně. Ráno balíme a
vyrážíme na nejvyšší bod našeho vandru. A to na
48.8913958N, 14.7496752E - 515 m.n.m. Náčelník
je z té výšky úplně vyčerpaný a tak jsme bez
zastavení pokračovali směrem Jílovice po cyklo
1034 směr pivovárek. Pivovárek je
zavřený a tak
čekáme až otevřou na obědy KD Jílovice. Náčelník
se s vyzáží masového
vraha snaží otevření KD
uspíšit. Nakonec se dočkal - na čepu je Jílovické pivíčko. KD
je plný místních dělníků,
kteří vyrazili na oběd. Nám se tady taky líbí
tolik, že se nám ani nechce domů. Ale co naplat
musíme na OS 2160 směrem ČB. Náčelník jede domů
opravdu nerad ...
Výškový profil
Tabi
Dobytčák R708 Vltava
spolufinancovaný ze státního rozpočtu byl narvaný
tak, že študáci, děti i jejich rodiče, vandrovníci a turisté posedávali po podlahách
krásného historického vlaku ČD. Kravál a vedro se
podepsalo na zdraví starších cestujících, kterým
naštěstí pomáhali mladší podáváním
ochranných nápojů. Jelikož mě nebaví sedět v kupé,
kde bylo narváno 5dětí a 4 dospělí včetně náčelníka, tak jsem dal
zavděk chodbičce a v pravidelných intervalech jsem
pouštěl čerstvý vzduch do vagónu, aby cestují ve
vlaku spolufinancovaného ze státního rozpočtu
nepomřeli na nedostatek kyslíku.
|