Lovy beze zbraní - Srnec obecný
 
Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15 – 35 kg a v kohoutku měří 65 – 75 cm. Ocas je velmi krátký (2 – 3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavo-červený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují na podzim a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžku srnec vytlouká – zbavuje parůžek odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů (podle druhu stromu nebo keře se odvíjí odstín parůžku např. na Jižní Moravě mají srnci světlé parůžky a v Beskydech nebo ve výše položených lesích mají srnci obvykle parůžky tmavší). Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4 – 6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři výsady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci. (zdroj: wikipedia)

Když se v přírodě chováte tak, jak se má, odmění se vám neopakovatelnými pohledy na ní. Ale pokud ji pochopíte, budete mít možnost přiblížit se až na dosah. Vše je o štěstí, ale hlavně o znalosti místního terénu, počasí, výstroje. Při fotografování srnců jsem se ve volném terénu dostal do nespočetných překrásných situací. Všechny snímky jsou pořízeny přístrojem Fuji S200EXR

 

Rok2023
Tento rok je ve znamení virové nemoci - Fibropapapilomatóza.
Onemocnění postihuje srnčí zvěř zpravidla ve věku 2 – 5 let, méně často je zjišťována u jelena evropského a daňka skvrnitého. Nejčastěji jsou změny zjišťovány u živé nebo ulovené srnčí zvěře v letním období (červenec, srpen), tedy v době probíhající říje, kdy už je zvěř zcela přebarvená, změny jsou díky tomu výraznější než v srsti zimní, a v té době je také zvěř více pozorována a lovena.

Při prohlížení zvětšených fotografií jsem nalezl několik případů nákazy.
Fibropapapilomatóza ... ... nádory mají různé tvary

Těžba pomalu ustupuje a srnci se dostávají do svého klidu. Ale vše jde pomalu. Změna jejich životního prostředí je stále udržuje ve velkém stresu. Možná proto ta Fibropapapilomatóza.

Mládež a jejich nepozornost ... ... měl jsem 20 min na pozorování ...
... mlha a vítr mi pomohli srnce oklamat Tento srnec má pěknou barvu v ranním světle
Opět mládež na zahradě a rychlé foto ... ... tudy se mladý protáhnul

Roky 2021 / 2022
Tyto roky jsou ve znamení těžby dřeva způsobené kůrovcovou kalamitou. Přirozené prostředí pro srnce se mění a díky velkému počtu lesní techniky a lesních dělníků jsou srnci více ostražití. Nemají svůj přirozený klid.

Hlavní zbraň srnců je maskování a ...  ... nevýhoda je zvědavost
Co tam asi je Tomu nerozumím
Život v polích a ...  ... loukách
Něco ho vyplašilo ... ... ale neví co ...
... tuší, ale nic necítí, neslyší Vidí mě, nevidí mě ..
... je nejistý stejně jako já ... ... ale neviděl mě

Jaro 2020
V době pandemie covid-19 byl v lese větší klid na pozorování srnců. Takže vzniklo spousty zajímavých záběrů. Lidé zůstali ve svých domovech a přírodě se na chvíli ulevilo.

Srnce na loukách není vůbec vidět ...  ... mají dokonalé maskování.
I já se umím maskovat. Spící srnec. Vzdálenost 2m. Co to tam asi je. Nic nevidím.
Tenhle ani netuší ...  ... že ho pozoruji.
Tuší, ale nic necítí, neslyší a nevidí ... ... v klidu odchází.
Mě je jedno, že mě fotí ... ... ale my toho máme dost a raději mizíme.

Zima 2020

Ráno teplota klesá pod -10°C ...  ... tohle srncům vůbec nevadí.
Čichám člověčinu ... ... tak raději pomalu zmizíme.
Zima 2019/2020 ...  ... byla v lednu bez sněhu.
   

Jaro 2019

Mládež na výletě. Tak tady jsem je překvapil všechny. Jak mladé tak i staré. Dlouho nechápali co se stalo. Ležel jsem mezi nimi a sledoval je okem objektivu. Dovolili mi několik pěkných snímků, než zjistili co se děje.

Už jdou, ležícího fotografa nevidí ...  ... co to tam leží?
Tomu nerozumím. Co budeme dělat? Kde je naše máma, aby nám poradila ...
... co máme dělat. Rychle za ní ...
Ale tudy ne, vždyť na něj šlápnete... ... ta mládež, já zdrhám.
Takhle se to dělá ...  ... ale takhle ne!

Jeden z mladých srnců se raději věnuje svojí volnosti než bezpečnosti. A tak díky své nepozornosti mi umožnil velmi pěkné setkání.

Zahlédl jsem ho na poslední chvíli, ... ... ale stihl jsem se tiše chovat.
Byl 10m od mého objektivu ...  ... aniž by to tušil.
V klidu se věnoval pastvě a zaregistroval mě, ... ... až když mě míjel ve vzdálenosti 1,5m.

Zima 2018 / 2019

Začátkem prosince 2018 se na pořádnou sněhovou pokrývku ještě čekalo. I když byla rána mrazivá, srnci si užívali  pastvu na ozimu.

Netrvá dlouho ... ... a už mě sledují z bezpečné vzdálenosti.

 

Zima 2018 a srnci mají problém, který se jmenuje brukev řepka olejka (Brassica napus)

Desetitisíce kusů v rámci České republiky hynou na rozsáhlých řepkových polích. Tato brukvovitá plodina je ekonomicky velice výnosným artiklem a pěstuje se na obrovských plochách. Pro srnčí zvěř je v době nouze atraktivním krmivem a velice ráda ji konzumuje. Stejně tak jako ostatní brukvovité plodiny obsahuje řepka olejka antinutriční látky, které se v předžaludcích přežvýkavců přeměňují v jedovaté složky. U nadměrného příjmu může řepka zvěři způsobit značné zdravotní potíže. Není v silách myslivců docílit, aby ji zvěř nepřijímala jako jediné krmivo! Postižené zvíře trpí rozsáhlými průjmy, má narušenou motoriku a postupně ztrácí plachost. Mimo tyto skutečnosti má otupeny všechny smysly jako je zrak, čich, sluch, chuť. V případě chronického onemocnění dochází během několika dnů či týdnu k úhynu postiženého jedince. (zdroj: silvarium.cz)

Letošní zimu (2018) jsem narazil na dva srnce, kteří byli ve špatném zdravotním stavu kvůli spásání řepky.
Srnec byl už na pokraji svých sil ... ... je to smutné, ale jara se už těžko dočká.

Zima 2017 byla nezvykle rychle ustoupila a pole byla v březnu vysušená na prach.
Díky tomuto extrému jsem zvolil techniku plížením plazením vpřed

Tento srnec se nenechal mou hrou strhnout... ...pěkné překvapení. Jak pro něj tak pro mě.

Díky znalosti terénu přesně vím kudy se vydají, když mě v dálce zmerčí. Takže si v klidu na ně počkám.

Srnec dělá jakože nic.... ...i přesto o mně dobře vědí.

Pokud se zůstane v klidu, tak ležícího blázna (co jiného si o mně mohou myslet), v pohodě minou.

Jako by nás stále někdo pozoroval... ...no jo, to je zas ten blázen.

Zajímavá je situace, když srnec nechce svoje území opustit. A k ležícímu člověku si troufne přiblížit.
I přesto má svoje hranici, za kterou se nikdy nepustí.

Tak dost, sem už nesmíš.... ...nebo uvidíš!

Srnec se dá překvapit i v hlubokém lese. Stačí se chovat potichu a vnímat své okolí.

Pohodička... ...tady máme ale klídek.

Moment překvapení v hustém lese. V tomto případě je na snímek opravdu jen několik vteřin.

Snad nás nevidí... ...ale vidí. Rychle pryč.

Letošní zima (2016) byla na sníh skoupá a většina srnců zůstala v lesním porostu.
To není až tak běžná situace.

Když je sníh má srnec větší přehled. I přesto se dá přiblížit.

Problém je i terén v polích. Zmrzlá oranice s popraškem sněhu není nic pro srnce natož pro lidi.
Chodit v tomhle bez prudkých pohybů je docela problém.

Pěkné stádečko se schovalo za horizontem. Srnec v zimním kožichu.

I přesto se dá k srncům přiblížit. Chce to ale mít opravdu ideální podmínky. Protože při sněhové pokrývce v polích o vás vědí i na kilometr daleko. Zde vítězí znalost terénu. Při jeho správném využití můžete srnce lehce překvapit. Tohle dělám nerad. Zvířata jsou pak vystresovaná a více ostražitá. Vždy se snažím o to, abych je nevyplašil a srnci odešli v klidu.

Tenhle mě blíž už nepustí... ...a zbytek stáda také ne.

Po měsíci je situace jiná. Obleva zbarvila přírodu do hnědozelené a situace se změnila. K srncům se
dá dostat až na dosah.

Pěkně jsem si je nejdříve prohlédl. Takhle to asi nepůjde, vědí o mně.

Měl jsem prudké slunce v zádech a vítr z levé strany. To jsou ideální podmínky pro ošálení čichu, zraku a díky větru i sluchu srnců. Pohyb v polích ulehčila rozmrzlá ornice. Prakticky jsem se pro ně stal neviditelným.

Začali se přesunovat. A pak si v klidu lehli 100 m ode mne.

Když zůstanete v klidu, tak se může stát, že se srnci k vám přiblíží místo toho, aby se vzdálili. Dost často to způsobí mladší a nezkušení jedinci. Stádo se pak nechá strhnout k většině.

Klid a pohoda v polích. Jeden z nich se nebojí.

Někdy je i samotná zvědavost srnců až překvapující. Jsou jedinci jako tenhle. Chová se tak vždy, když na jejich stádo narazím. Je nepřehlédnutelný. Vždy o mně ví dopředu, ale stádo zůstává v klidu. Sám se přiblíží i na 40 - 50 m. A pak se vrátí do stáda.

Zvědavost ... ... je větší jak strach.

Pokud budete mít štěstí, tak se dostanete opravdu hodně blízko. A pokud zůstane stádo takhle klidné, tak se v přírodě umíte chovat a vychutnáte si krásné chvilky s touto překrásnou divokou zvěří.

Klid a pohoda. Pohodičku ve stádě ani fotograf nenaruší.

V roce 2014 byl překrásný podzim, akorát na focení srnců.

Srnec v plné kráse. Pěkné stádečko.

I přesto, že srnci jsou zvířata velmi plachá a ostražitá není nemožné se k nim za bílého dne dostat až na dosah. Při blízkém setkání můžete slyšet jak nasávají vzduch do nozder, aby lokalizovali nebezpečí. Je až fascinující jak blízko se při dobrých povětrnostních podmínkách můžete dostat. A pokud dáte srncům možnost nerušeného odchodu bez zbytečného stresu je to nádherný zážitek.

Srnec v zimním kožichu. Rychle pryč.

V případě focení ve svém okolí máte velikou výhodu místních znalostí terénu a výskytu zvěře. Pak už stačí jenom počkat na příhodné meteorologické podmínky a vyrazit. A čím častěji se budete vracet na stejná místa, tím to bude jednodušší, protože už budete vědět jak se srnec v terénu chová. No prostě jeho chování prokouknete.

Tenhle mě blíž už nepustí. Vždycky to nevyjde.

Je jasné, že bych si mohl sednout na posed a čekat, až srnec dorazí. Určitě by se dalo udělat také spousty pěkných snímků i jiných zvířat, ale tohle opravdu není můj styl. Prostě v tichosti procházím krajinou a sleduji co se kde v lese šustne.

Pěkné stádečko v zimním kožichu. Srnec má na parůžkách lýčí.

Při toulkách přírodou používám převážně vojenské oblečené. Základ je vypnutý mobil a zvuky ve foťáku. Důležité jsou taky světelné podmínky, protože na focení za zhoršeného světla nemám ten pravý přístroj. Je až neuvěřitelné jak vám může polední slunce pomoct při focení / přiblížení. Pokud je prudké slunce v zádech a vítr jde proti, už je jenom krůček k ošálení čichu, zraku a díky větru i sluchu srnců.

Je tam někdo? Tak se jdeme se podívat.

Několikrát se mi stalo, že srnci mojí postavu vůbec nedokázali odlišit od terénu a i přesto, že jsem stál vzpřímeně, tak se vypravili přímo ke mě. V této situaci je důležité mít už foťák připravený a nastavený, protože více jak 2-3 snímky vám neumožní. Při vzdálenosti asi 10m už o vás ví za každé situace.

Klid a pohoda v polích. Ani mě nezaregistrovali.

Někdy i zvědavost samotných srnců dokáže překvapit. V klidu si vás prohlíží a někteří se i odváží za bílého dne podívat k obydlí, co že to mají za sousedy. A když se budete chovat tiše a za plotem jim necháte pár jablek, tak se budou i vracet.

Kdo to je? Co nám tam dnes nechali?

Pokud budete mít štěstí, tak se dostanete opravdu hodně blízko.

Kde se tu vzal? To jsem z toho jelen, vlastně srnec. Maskování je základ.

Tabi