Lužické hory / Ještědský hřeben 2017
Tento vandr vznikl jako připomenutí na
naší starší akci do těchto končin v roce
2009. Počasí nám
letos přálo i nepřálo, no prostě takový malý výlet
do kopců Lužických hor a okolí Ještědu.
Odjezd: |
Kladno |
Zahájení: |
Rybniště |
Ukončení: |
Jeřmanice |
Cíl akce: |
Javorník (684 m) |
Výprava: |
Nohyk, Tabí |
Délka akce: |
asi 75 km pěšky |
20.9. až 24.9.2017
Foto z vandru
|
Den první
Časně ráno se ocitáme v Práglu na
hlavním nádraží. Náčelník se snaží doladit
podrobnosti akce v místní restauraci
Šalanda, ale
marně. Dveře do hostince ne a ne povolit. Otevírají
až v 7:00 a nám v 7:25 odjíždí R1148 Kamenice z
posledního nástupiště. Smůla. Rychlík ČD R1148
Kamenice odjíždí, na čas a tak nám cesta pěkně ubíhá.
Přestupujeme v Bakově n. Jizerou na R1110 směrem
Rumburk. Konečně! Rybniště, vystupovat. Po třech
hodinách strávených ve vlacích ČD je cíl jasný -
restaurace na
Jedlové hoře 774 m.n.m. Vyrážíme po
červené značce jako v roce
2009.
Pod vrcholem náčelník
nabírá sil na výstup. Poté
vyvine takovou
rychlost, že během chvilky se
kochá
zdejším výhledem na Lužické hory a než se zorientuji
v terénu, tak už
sedí v hostinci s pivem Kocour.
Náčelník bez okolků začíná ladit čundr a já udělám pár
snímků místních
výhledů. Pak
pokračujeme na zříceninu hradu Tolštejn.
Je zde pěkný
výhled na Varnsdorf, a tak se zdržíme až
do tmy. Nocleh bereme ve zdejší chatové oblasti jen
tak pod širákem.
Den druhý
Po mrazivé
noci nastává mrazivé ráno. Náčelník mručí, že právě
bídně zhynul. Jelikož fouká studený severní vítr a
on, že má už ten spacák řídký. Něž sbalím výstroj,
tak má náčelník na chvíli spacáky dva a to už se prý dá
vydržet. Po rozmrazení výpravy pokračujeme
ponurým
lesem směr hranice. Cestou si uděláme ranní
piknik
ještě v Čechách no a
pak už je Německo. Vrchol Luž 793 m.n.m. z
taktických důvodů vynecháme. Stejně je hnusně. Po
chvíli narazíme na
pomník obráncům hranic.
Dělám pár fotek a najednou vidím jak náčelník míří
do hotelu Rübezahlbaude. Zde si odpočineme. Bude tady
spousta německých turistů, povídá náčelník. Rázem se ocitáme v úplně
prázdné restauraci. Asi po pěti minutách čekání na
obsluhu nabádám náčelníka k ústupu. Náčelník ne a ne
se vzdát a stále sedí a čeká. Asi po deseti minutách
to taky vzdává a míříme po modré do skalní hospůdky
Berggasthof Nonnenfelsen, o které vím, že je otevřená.
No nádhera a je otevřeno. V okolí restaurace jsou
pěkné výhledy na
skalní město a Kurort Jonsdorf. Po
krátkém odpočinku jdeme po zelené značce právě do Kurort Jonsdorfu.
Cestou náčelník absolvuje
ozdravnou kůru v místních Kneippových lázních.
Po lázeňské kůře nám vyhládlo, a tak
poobědváme u chaty
s lezeckou stěnou Jonsdorfer Hütte. Najednou
náčelník zaslechl slabé volání českého piva. Tabí
balíme a bez zdržování se vracíme do Čech. A cíl je
restaurace Na Hřebenovce v obci Valy a pivo Cvikov.
Den třetí
A je to tady. Prší a
to celou noc. Ještě že máme
stan. V mrholení a
vichru z hor balíme. Mrznou nám prsty, a tak dochází
i na rukavice. Je zima a ponuro. Úplně jak na
vraždu, konstatuje náčelník. Míříme opět do Německa
a to na Kammhöhe a pak na Hvozd 750 m.n.m. Cestou na
Hvozd se spustí průtrž mračen. Schováváme se pod
zdejšími mohutnými buky, ale vody je tolik, že dojde
na nejhorší. Musíme vybalit pláštěnky a nandat
návleky. Pak v nepřehledné situaci dojde k
logistické chybě a my ze žluté značky sejdeme na
červenou hraniční a rázem to máme na Hvozd
delší, ale za to horší cestou. Konečně opět žlutá a
my pokračujeme dál na vrchol. Už neprší, ale
bloudíme v mlze. Konečně
chata a je otevřená. Jdeme
se ohřát a čekat na lepší počasí. Kolem poledne se
počasí umoudřilo a my pokračujeme k
rozhledně Hochwald.
Zde pokračujeme po modré DE, ale nastává problém.
Místní dřevaři cestu uzavřeli kvůli těžbě buků. Když
narazíme na první lesácký traktor, tak se těžbě za
rachotu motorových pil a padajících buků
vyhneme. Rychle se orientuji v terénu a v
neprostupném pralese určuji směr a dostatečnou
vzdálenost od padajících stromů. Po vzoru diverzních
jednotek neviditelně procházíme místem těžby,
abychom za 200 m našli opět modrou značku. Les je to
nádherný, a tak
fotím několik snímků. Náčelníkovi po
této dobrodružné vložce vyhládlo, a tak v lese i
poobědváme. Po krátkém odpočinku pokračujeme na
místo zvané Sudetenblick a dále po zelené opět do
Čech. Pokračujeme pod Loupežnický vrch, Pekařův kříž přes
a Bílé kameny do obce Jítrava. Cestou potkáváme
pěkné bunkry a
slony. V místní
pivnici* náčelník
studuje mapu a objednává pivka z místní nabídky.
Panu výčepnímu není jasné odkud jsme se zde vzali, a
tak mu to náčelník
ukazuje v mapě. Blázni, zamručí
výčepní a jde pro další dvě pivka. Herberg bereme na
místní louce nad Jítravou.
Den čtvrtý
Ráno mě budí jeleni. Hulákají tady jak
na lesy a nedá se spát. Jeden z nich vydává nějak
moc vysoký zvuk, a tak se jdu na něj podívat. Je od
nás tak 200m a je nějaký malý. Jak mě zblýskne
okamžitě mizí k obci Jítrava. Začínám balit, ale
náčelníkovi se po včerejší návštěvě restaurace ze
stanu vůbec nechce. Chvíli to trvá než vyrazíme.
Směřujeme po červené a podél Panenského potoka přímo
na žlutou a rozcestí Trávník. Zde
posnídáme. Náš
ranní piknik vyruší příjezd několika lovců s jelenem
na korbě teréňáku. Chudák jelen. Ráno si v klidu
potrubuje a teď je tuhej, konstatuje náčelník. No nic, my pokračujeme dál
na Křižanské sedlo 578 m.n.m. a pod Malý Ještěd. Na chvíli zahlédneme náš cíl
Ještěd
1012 m.n.m. Ale jen na chvíli. Prší a je zima.
Přístřešek najdeme na parkovišti Výpřež. Kde
přečkáme nejhorší. Pak pokračujeme po silnici
a pod lanovkou do kiosku u chaty Ještědka 925 m.n.m.
Náčelník objednává
občerstvení, oblékáme
zimní
doplňky a vyrážíme do chaty
Pláně pod Ještědem. Je
jen 5°C a leje, leje, ... Proto zůstáváme až do tmy.
Paní správcová kroutí hlavou jaké to blázny přivál
vichr z hor. Venku je takový nečas, že by ani
outdooráka nevyhnal a oni jsou v klidu. Stan stavíme
na jehličí, kvůli vysokému stupni nasycení luční
půdy vodou. Přece jenom je to stan a ne loď.
Den pátý
Je ponuro. Balíme a míříme na Ještědský
hřeben. O výhledech není ani řeč. Hlavně že neprší.
Míjíme hospůdku na mýtince -
U Šámalů. U místního
stolu náčelník nabádá k rychlému přesunu přes
hřeben, rozhlednu
Rašovku a Javornickou kapli na
kopec Javorník 684 m.n.m. Zde se totiž nachází
restaurace v podobě sudu a tam se ohřejeme a
uschneme. Cestou je taková
mlha, že se navzájem
začínáme ztrácet. U
kaple je čas na pozdní snídani a
pak už jsme v cíli našeho vandru -
Javorník 684
m.n.m. Kumulujeme teplo a plánujeme odjez do
civilizace. Vlak ČD nám jede z obce Jeřmanice, která
jen kousek po zelené značce.
Tabi
* V
restauraci Pivnice ve Dvorci se
do naší akce vloudil na chvilku i Vejsek
|