Podhůří Kralického Sněžníku a Orlické
hory 2019
Letošní podzimní vandr míří pod Kralický Sněžník a
do Orlických hor. Čundr se vydařil a cíl byl splněn i přes
prvotní obavy náčelníka, že je to daleko
 .
| Odjezd: |
Kladno časně ráno |
| Zahájení: |
Hanušovice |
| Ukončení: |
Nové město nad Metují |
| Cíl akce: |
Pivovar Neratov - splněn |
| Výprava: |
Nohyk,
Tabí |
| Délka akce: |
asi 99 km pěšky ( vlak a
autobus nepočítám) |
21.9 až 25.9.2019
|
Fotografie z vandru
|
Den první
Vyrážíme z Práglu
rychlíkem ČD Ex 123 Valašský expres. Přes prvotní
zmatky na nádraží vyrážíme na čas. Ve
vlaku máme svá místa a tak se nám směrem Zábřeh na Moravě driftuje v pohodě. Za dvě hoďky už přestupujeme směr
Hanušovice. Náčelník je natěšený na stylovou Pivovarskou restauraci.
Mají zde osm druhů piv HOLBA, včetně speciálního kvasnicového a tak se neustále ptá, kdy už tam budeme.
Konečně Hanušovice. Před nádražím narážíme na pěkné
domácí motokolo. Když se zorientujeme vyrážíme směr
pivovar Hanušovice. Na parkovišti u restaurace
jsou stroje Harley Davidson. Náčelník se
nemůže vynadívat a celý natěšený míří do
restaurace. A je to tady. Do restaurace se
nepodíváme. Nadšenci do značky Harley Davidson mají
restauraci jen pro sebe. Náčelník se dal na
modlení
ve snaze najít jinou hospůdku. Tento úkol byl téměř
nadlidský. Nepomohlo ani náčelníkovo obrácení se na
víru. V celých Hanušovicích jsme nenašli žádnou
otevřenou restauraci. Náčelník byl tak depivatovaný,
že se chtěl upsat i ďáblu v podobě návštěvy místní
herny. Ale tomuto chybnému rozhodnutí jsem zavčas
zabránil. Náčelník se, ale nechtěl vzdát myšlenky na
místní pivko a tak vzal zavděk Penny Marketem a
místním lavičkám v sídlišti
u kaple Obětování Panny
Marie. Takto dramatický začátek čundru jsem ještě
nezažil, konstatuje náčelník. Musíme totiž nabrat
sil na výstup do hor. Čeká nás převýšení 462m na 10km a s báglama to bude náročný. Po krátkém odpočinku
vyrážíme po červené směrem Severomoravská chata.
Neustále stoupáme. U Kamenného potoka zakufrujeme a
musíme se vracet. Naštěstí jsem si zavčas všimnul,
že musím od potoka neustále do kopce a ne z kopce. A
to ještě 1,2km. Konečně Severomoravská chata. Tady si
sedneme a nikam se do tmy nehneme, rozhodne
náčelník. A jak rozhodl tak se i stalo. Je zde
svatební hostina a tak to máme i s muzikou, pitkou,
bitkou, dronem a ohňostrojem. Seznámíme se i s tátou
nevěsty (tímto ho zdravíme), který přijel na svatbu
na kole. Za rachotu ohňostroje
pokračujeme na
Svatou Trojici kde v místní pergole
bereme nocleh.
Den
druhý
Mrazivá a tvrdá noc. Spaní na lavičce v
otevřené pergole není to pravé
spaní na čundru. V pergole posnídáme a brzo ráno
pokračujeme po žluté přes
vyhlídku na Malou Moravu,
rozcestí Horní Orlice a rozhlednu Val. Cestou fotíme
místní horské
výjevy a
rozhlednu. Když se náčelník z
rozhledny rozhlídne do
kraje okamžitě ho napadá
myšlenka na další náš čundr. Zároveň začíná náčelník
panikařit, že jsme si naplánovali letošní čundr moc
dlouhý. Když tu v dálce slyší vlak. Tabí, my si
ten čundr ulehčíme. Pojedeme z Králíků vlakem ČD a
ty zjistíš kam. No a mám práci a náčelník se dál
kochá. Pokračujeme přes Hedeč a
Kopeček do
Králík.
Zde se zastavujeme v hospůdce U Lípy. Zjišťuji vlaky
a vybírám místo výstupu - Mladkov. Náčelník souhlasí
a tak vyrážíme liduprázdným
městem na nádraží. Zde
opět narážíme na našeho známého ze svatby. Který na
kole směřuje k domovu a také využije vlak ČD.
Vystupujeme v zastávce Mladkov a pokračujeme po
červené Jiráskově cestě a zároveň silnici 311 do Kašparovi
chaty na Adamu.
Je neděle odpoledne, slunečno, teplo a bezvětří. Kdo
to tam zná už ví o co jde. Motorkáři
**. Když vznikla Jiráskova cesta * tak
nikoho, ani v tom nejdivočejším snu, nenapadlo, že za
100 let zde bude takový provoz motorkářů. Na
Jiráskově cestě to o víkendu vypadá jak v Práglu s
tím rozdílem, že se mezi turisty, cyklisty a auta motají
ještě motorkáři všech typů. Na této části Jiráskovi
cesty není prakticky slyšet vlastního slova natož ticho
z hor. Hustota výfukových plynů připomíná inverzi na
Ostravsku. Motorkáři na této turistické silnici vytvoří
překrásný biotop plný prachu, výfukových plynů, hluku a
stresu. Tohle je ta správná pohoda hor, kde se lidé z
měst cítí jako doma. Místní se těší na pondělí, kdy musí
většina majitelů silných strojů do kolbenek jít makat,
aby posléze utratili své peníze za tuto bohulibou zábavu
o dalším víkendu.
Den třetí
Krásné ráno. Jdu fotit
východ slunce jen
tak v negližé na kótu 760 m.n.m. Náčelník jako
obvykle nechce raději nic vidět. Prý stačí jen
fotka. Na kótě 760 m.n.m. narazím na myslivce v
autě. Když zahlédl můj outfit tak se dal na ústup a
východ slunce si nechal na jindy. Paráda. Slunce
pomalu vystupuje na oblohu zpoza Hrubého Jeseníku.
Když se vrátím k základnímu táboru tak už svítí jak
blázen. Náčelník se kryje jak před
atomovým
výbuchem. Balíme a vyrážíme po červené. Fotím
České Petrovice,
když tu náčelník zjistí, že sice jdeme po červené,
ale na druhou stranu. Pokračujeme směrem vojenský
prostor a po
místní louce do Petrovic. Zde
zastavujeme na
snídani u restaurace Na Rozcestí.
Pivíčko koupíme v místní obchůdku. Pohodička.
Náčelník lakonicky poznamená, že včera by jsme tady
v takovém klidu neseděli. Ale dnes je pondělí a tak
tady chcíp pes, nebo vlastně motorkář
. Po krátké snídani pokračujeme na
Zemskou bránu. Cestou narazíme na
Ludvíka na kole,
který má za úkol plašit motorkáře. Od
Zemské brány
pokračujeme po
zakázané naučné stezce k Pašerácké
lávce. Zde nastává problém. Lávka prochází
rekonstrukcí a tak domlouváme s dělníky náš přesun
na druhou stranu. Míříme na
Orlickou chatu u Rampušáka. Bohužel zavřeno. Musíme zpět na silnici
311 a pak do Bartošovic a restaurace Zemská Brána.
Zde jsme už byli v roce
2004 a má být otevřeno. Když
dorazíme tak zjišťujeme, že probíhá předávaní hotelu
novému majiteli a tak je dnes zavřeno. Naše záchrana
je místní Obecní úřad s knihovnou a
restaurací. Paní
výčepní a knihovnice v jedné osobě má otevřeno a tak
odpočíváme v místní předzahrádce. Náčelníka opět
napadla myšlenka jak si zkrátit naší cestu. Cíl
našeho čundru je totiž pivovar Neratov a náčelník se
jal ho dobýt již dnes. Za chvíli už sedíme v
autobusu směr
Neratov. Náčelník v dopravním
prostředku narazí na místního domorodce, kterého dobře
zná. Svět je malý. Když si představím jakou dobu jel
autobus po silnici 311, tak jsem dal náčelníkovi za
pravdu, že je lepší sedět na zadku a koukat z okna,
než se trmácet po silnici. Neratov, to je hlavně
pivovar a kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Náčelník rychle rozdělil úkoly. Ty vyfotíš
kostel a já seženu pivo. A sejdeme se u
pivovaru.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel byl v letech 1723–33 vystavěn pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho. Zajímavá je především jeho severojižní orientace. Ránu, ze které se doposud vzpamatovává mu zasadila 10. května 1945 Rudá armáda pancéřovou pěstí. Vznikl požár, kterému podlehla střecha. Kostel je rekonstruován od r. 1990.
Když se vrátím tak náčelník má plnou
lednici místního pivka. Během chvilky
připraví i
polní kuchyň. Naše počínání
zaujalo poutníky, kteří navrhli, že
nás navěky zvěční na
fotografii. Po
vypití naší lednice vyrážíme po žluté na
hřeben Orlických hor. Cestou fotím
vyhlídku nad Neratovem
a už za tmy hledáme herberk v hraběcích honitbách v Orlických horách,
které patří rodu Kolowratů, kam je vstup zakázán.
Herberk bereme v přírodní rezervaci Komáří vrch
991 m.n.m.
Den
čtvrtý
Ráno v pralese mě vzbudil zvědavý jelen,
který si nás přišel na vzdálenost 20m omrknout. Když
zjistil, že nejsme lovci tak v klidu pokračoval dál.
Když jsem šel zjistit kudy vyrazíme
tak jsem narazil na divočáky. V klidu si mě
prohlíželi a pak vyrazili směrem náš tábor. Naštěstí
náčelník chrápal tak, že ho v klidu lokalizovali a obešli. Nikdy by
mě nenapadlo, že divoká prasata žijí i v takové
nadmořské výšce. Ale buď jich je moc nebo se
otepluje. Nebo oboje. Čekáme na osmou hodinu. Zákaz
vstupu je od 17 hod. do 8 hod. Konečně vyrážíme.
Fotíme staré
bunkry a
snídani si dáme na Pěticestí,
kde potkáváme další vandrovníky. Poté pokračujeme po
červené hřebenovce kolem
Kunštátské kaple. Na
vrcholu Homole 1001 m.n.m. jsem bez GPS našel geokeš
GC3J73B Homole 1000 m n. m., kterou někdo nedbale ukryl. Zalogována a vrácena
na původní místo. Opouštíme honitbu Kolowratů a
odpočíváme u
kiosku HZS pod Velkou Deštnou. Nějak
nám uniklo, že se zde staví nová rozhledna a tak
pokračujeme dál na Šerlich a
Masarykovu chatu. Až
zde zjišťujeme, že jsme minuli novou rozhlednu na
Velké Deštné. No co, budeme se sem muset vrátit,
konstatuje náčelník, směřujíc do chaty na pivko.
Začíná se kazit počasí a tak nikam nepospícháme. Až
k večeru vyrážíme po modré a poté po žluté směrem Sedloňov. Stavíme stan na místní louce pár set metrů
od seizmologické a meteorologické stanice Polom.
Díky tomu, že má náčelník v oblibě noční přechody,
tak nedošlo k průzkumu tohoto prostoru.
Den
pátý
Celou noc nás budí jeleni a déšť je na
spadnutí. Oblačnost je tak 150 m nad terénem.
Zabalíme stan a vyrážíme směr Sedloňov.
Prší.
Rozhodujeme se co dál. Sice máme ještě jeden den
čas, ale má pršet. Rozhodnuto, čundr zakončíme v
Novém Městě nad Metují. Čeká nás 18km v dešti. Prší,
prší, prší ... Cestou narážíme na
veterány ve stádiu
šrotu. Záchranou nám je restaurace Bětka v Slavoňově.
Náčelník je tak vysílen, že dokonce i jí a to má v
báglu zásobu jídla na týden pro dva
.
Stále prší. pokračujeme přes Rezek - bývalé lázně a
během chvilky jsme na náměstí v
Novém Městě nad Metují.
V Restaurantu Dům č. 14 hledáme spojení do civilizace a ochutnáváme místní pivíčko.
Cestou na nádraží máme
pěkné výhledy na staré město. Odjiždíme vlakem ČD Sp 1875 Skály směr Choceň, kde
nás do civilizace odveze vlak ČD Sp 1898 Slovácký
expres. Z vlaku sledujeme jak nás Rampušák
vyhání z
hor pryč. Tabi
* Jiráskova cesta
Nejstarší značená stezka po hřebeni Orlických hor vznikla již na konci 19. století. V roce 1921 byl při příležitosti návštěvy Aloise Jiráska po něm pojmenován tehdy značený úsek z Nového Města nad Metují do Jablonného nad Orlicí. Po druhé světové válce byla červeně značená trasa postupně prodloužena na sever k Broumovu a na jih do Litomyšle.
**
Pojmem motorkář či motorkářka se nejčastěji rozumí majitel motocyklu a současně člověk, pro kterého je motocykl koníčkem. Často má tento fakt i vliv na životní styl, hodnotový žebříček a postoje, jež jsou pro mnoho motorkářů podobné či společné. Motorkáři jezdí individuálně, i v organizovaných skupinách. Mohou se členit do motorkářských klubů a účasnit se společných srazů a vyjížděk.
Motorkář se většinou ještě ztotožňuje s některým z následujících motorkářských
stylů, k němuž se hlásí především
vlastnictvím určitého typu motocyklu:
Chopper: příznivci klasických motocyklů Harley Davidson nebo obdobných od jiných značek, oblékající se nejčastěji do černé kůže (ev. s třásněmi a kovovými ozdobami)
Silniční: příznivci rychlého kapotovaného motocyklu a projetí se na závodním okruhu.
Cruiser: příznivci klasických motocyklů. Oblečení černá kůže, třásně, kovové ozdoby. Na rozdíl od chopperů, které jsou „očesané“, odlehčené, cruisery jsou koráby silnic, vyzdobené chromovými doplňky, kožené ocvočkované brašny atd., těžké stroje.
Roadster, naháč: příznivce rychlého svižného stroje a vybraného stylu, typicky městské motorkaření.
Enduro, off-road: jízda mimo kvalitní silnice nebo dokonce přímo v terénu.
Cestovní enduro: většinou s mnoha kufry.
Cross: prudký terén, většinou v závodním podání..
|
