Kokořínsko 2007
Druhý letošní vandr
byl plný změn. Nejdříve jsme zavrhli ,,Šumavu“ a vydali
se
na Kokořínsko. Počasí nám
nepřálo a tak po celý vandr pršelo.
Odjezd: |
Kladno časně ráno |
Zahájení: |
Mšeno |
Ukončení: |
Mimoň |
Cíl akce: |
Hradčany - letiště |
Výprava: |
Nohyk, Tabí, Vejsek |
Délka akce: |
asi ?? km pěšky |
26.9 až 30.9.2007
Foto z vandru
|
Den první
Začátek letošního
čundru byl chaotický. V plánu byla Šumava a tomu také
odpovídala příprava. Jelikož nás zradilo počasí, tak den
před odjezdem jsme přechod Šumavy změnili na „výlet na
Kokořín“. Jak se říká „ Lepší vrabec v hrsti, než holub
na střeše“. Z této změny profituje Vejsek, protože
do Mšena jede bez batohu. Za pošmourného počasí
pokračujeme do osady Ráj. Zde chcíp pes a tak
pokračujeme do Jestřebice. Tady nabíráme síly a
směřujeme na Vidim. Je dobré že zbytek výpravy ví o
čundráckých kempech, kde v tomto nevlídném počasí
složíme hlavu. Noc trávíme v suchém a teplém srubu
kam mě Vejsek a náčelník nasměrovali. Jelikož to zde oba
znají jak své boty. Tak se prakticky nestarám o
logistiku a plán akce úplně vypouštím.
Den
druhý
Po super noci, kterou narušovala
akorát hladová myš, pokračujeme směrem Zakšín přes
pěknou vyhlídku na zdejší kraj. Dále pak do Pavliček.. Z
Pavliček berem směr Čáp 386 m.n.m, ale předním
odbočujeme po zelené na Kostelec 433 m.n.m. Tady mi
náčelník ukazuje skalní převisy Krápník
a Tisícový
kámen. Jdeme dál přes Cimrmanův pomník. Po Cimrmanově
cestě jdeme do Skalky. Cestou, ale Vejsek nasadil
vražedné tempo a tak, když on už odpočívá v místní
hospůdce ( mimochodem úplně bez hostů) my mokneme v
lese. Neustále strašně prší a tak čekáme na lepší
počasí. Když už si myslíme, že to přestalo tak vyrážíme
hledat další kemp v lese. Ale začalo znova strašně lejt.
A tak se přesouváme do další hospůdky na naše oblíbené
pivo Svijany. Zde nacházíme nového přítele Ludvíka
,
který nás bude doprovázet po zbytek čundru. Za tmy a při
baterkách hledáme v místní divočině kemp. Vejsek jako
obvykle mizí někde v lesích (od této chvíle jsme ho
už neviděli) a náčelník asi po hodině nachází náš
herberk. Bohužel zde nespíme sami. Asi 30 min. po nás
přicházejí další vandrovníci. Náčelník se ptá jak to
našli a oni že mají GPS navigaci. Vandrovníci také
sondovali jak jsme to našli. Říkám, že máme náčelníka.
On je zdejší? ptají se. Já jsem všude zdejší odpoví
náčelník a tím se vše vysvětlilo.
Den třetí
Ráno sháníme Vejska mobilním
telefonem, kde je a on že přes noc došel až domů!!
Do své postýlky. Je to výkon hodný zdatného zálesáka,
ale nám to narušilo další průběh akce. Nemáme ešus!!
Pokračujeme tedy 2+1 ve složení Náčelník, Tabi a Ludvík.
Jdeme po modré okolo kopce Vlhošť 613,5 m.n.m. Zde
nastává několik věcí najednou: začalo strašně lejt
pak nastala trudomyslnost a nakonec
logistická chyba. Když to shrneme tak do vsi Holany
jdeme oklikou v pláštěnkách, za průtrže mračen a bez
Vejska. Na náčelníka začíná trudomyslnost velmi doléhat
a pomýšlí na návrat do civilizace. V Holanech si dáváme
polívku a sháníme informace o nějakém herberku. Odpověď
byla vždy stejná v Holanech nic. Tak jdeme dál do
Zahrádek. Zde také nic a tak alespoň čekáme na lepší
počasí v místní hospůdce se Svijany a získáváme
informaci, že v Provodíně je určitě herberk funkční.
Nastává velice rychlé, ale riskantní rozhodnutí. Přesun
do Jestřebí autobusem a pak už za tmy do Provodína.
Cestou nacházíme opuštěný
kamión , ale nějak se nám ho nepodařilo zprovoznit.
Tak přeci jedem autobusem. Tak jak se naplánovalo tak se
stalo – jdeme za tmy. Herberk nacházíme velice rychle,
ale jaké bylo naše zjištění, že to není obyčejný
herberk, ale Rockový klub – Dřevěnka.
Bereme pivko a herberk a za hudby 80. let relaxujeme.
Spali jsme celkem klidně, protože celou noc nám stál na
stráži Ludvík
.
Den
čtvrtý
Další den – stále prší. Za drobného
deště směřujeme do Polomených hor. Cestou narážíme
na docela nebezpečného tvora
. Ještě že mu je zima. Počasí se zlepšilo a tak to je příjemná
procházka
.
Jelikož jsme se tam chvílemi pohybovali jen podle
kompasu mimo cesty tak nebudu naší cestu podrobně
popisovat. Prostě les, les, les… V Hradčanech se
zastavujeme v místním ZOO parku s „bombou“ a
navštěvujeme bývalé
vojenská letiště . Noc hledáme na místní vyhlídce
(Generál
- noční
snímek). Je zde plno a tak jako
obvykle při baterkách hledáme nějaký převis a daří
se.
Den
pátý
Poslední den je překrásné
ráno
. Jdeme zpět do Hradčan. Dáváme
romantickou snídani ve dvou u Hradčanského rybníka.
Zrychleným přesunem míříme do Mimoně přes Ploučnici po
žluté. Jsme tam, jak se říká za 1 min. dvanáct. Protože
místní lokálka má už odmávnutou zelenou a tak
naskakujeme opravdu v poslední chvíli a míříme do
civilizace.
Tabi
Pod čarou
Na závěr bych chtěl říct pár slov o
kultuře cestování vlaky ČD
. Při návratu z akce jsme jeli
z České Lípy do Ml. Boleslavi a pak do Prahy. Z prvního
vlaku mám dojem jako z maštale. Ve vlaku byly špinavé
stolky a tak jsme museli vyhledat čisté místo pro naší
svačinu. Vrchol všeho
bylo WC.
Muselo se tam jít jen s nepromokavou výbavou. Na zemi
byl 1 cm vody a ze stropu krásně pršelo.
Druhý vlak byl
narvaný, jako když jede do indického Dillí. Už jenom
chybělo aby cestující seděli i na střeše. Ve vlaku bylo
neuvěřitelné množství vandrovníků, houbařů a
vysokoškoláků. Absolutně nepochopím proč v neděli, když
se lidi z lesa vracejí domů a vysokoškoláci do škol,
nenasadí více vagónů. Za tu cenu co nás vlak stál to
bylo jako výsměch a arogance ČD. No prostě zadarmo
drahý. Je pravda, že se dalo jet i zadarmo, protože
štíplístek se ani neukázal.
|