Kokořínsko 2004 Třetí letošní vandr byl plný změn. Nejdříve jsme zavrhli ,,Stolové hory“ a vydali se na Kokořínsko. Druhý den jsem musel z vážných důvodů akci ukončit. Tak jí dokončili pouze tri trekeři. Jenže chyběl fotograf ( to jako já ) tak zatím nejsou fotky. To ,,zatím“ je na místě, protože Vejsek jeden fotoaparát našel v batohu. A tak i po mém odjezdu se fotilo.   Odjezd: Kladno časně ráno Zahájení: Česká Lípa Ukončení: Okna Cíl akce: pomník Járy Cimrmana pod Husou Výprava: Nohyk, Tabí, Vejsek, Radek Délka akce: asi ?? km pěšky   24.9 až 28.9.2003   Foto z vandru   Originály těchto tří fotek se nepodařilo dohledat.     Den první Na poslední zářijový víkend (24.-28.9.2004) jsme měli naplánovanou akci ,,Stolové hory“ a okolní skalní města u našich severních sousedů. Od začátku měsíce bylo velice pěkné počasí, tak že jsme se všichni velmi těšili na pátek 24.. Složení výpravy bylo standardní jako obvykle:Tabí, Vejsek, Náčelník, Radek . Ale ouha! Několik dní před plánovaným odjezdem se počasí prudce změnilo-samozřejmě, že k horšímu. Ochladilo se a jedna dešťová přeháňka střídala druhou. Ve čtvrtek dokonce pršelo prakticky celý den. Po několika telefonátech a bedlivém průzkumu předpovědi počasí jsme se rozhodli, že nebudeme riskovat návštěvu deštivého Polska, ale že vyrazíme na Kokořínsko, kde to přeci jen trochu známe. Možností k přenocování v suchu je zde víc. Vyjeli jsme z Masaryčky dopoledním ,,hokajdem“ směrem na sever, na Děčín a odtud do České Lípy. Počasí se naštěstí docela umoudřilo-nepršelo! V Lípě jsme byly lehce po poledni. Z nádraží jsme se vydali na okraj města, kde začíná malebné údolí zvané Peklo.Robečský potok zde vyhloubil v okolních pískovcích romantický kaňon zdobený po stranách různými skalními útvary a na dně s temnými bažinatými jezírky mezi kterými vede povalová cesta. Po této cestě jsme prošli celé toto krásné údolí až na konec do vesnice zvané Zahrádky. Zde jsme si odpočinuli v místní hospůdce a vydali jsme se dál přes Holany ke kopci zvanému Husa. Noc jsme měli v plánu strávit ve srubu Kačabača. Jelikož se mezi tím setmělo, tak nám dalo velkou práci ve zdejších labyrintech údolí a hlubokých hvozdů Kačabaču najít. Když jsme ji v pozdních večerních hodinách přeci jen našli, zjistili jsme že je obsazená, a tak jsme přenocovali pod nedalekým převisem.   Den druhý Druhý den jsme se vydali za pošmourného podzimního počasí na rozcestí pod Husou a odtud přes Pavličky do Zakšína. Pod Husou jsme se tiše poklonili památce českého fyzika,chemika, vynálezce,skladatele a lyžaře génia  Járy Cimrmana . Má zde totiž pomník.Odpoledne se nese ve znamení trudnomyslnosti, neboť nás v Zakšíně byl nucen opustit z vážných důvodů Tabí. Tak, že dále pokračujeme už jen ve třech. Po občerstvení v Zakšínském motorestu stoupáme úmorným kopcem k Pustému zámku, čímž se dostáváme do oblasti již zmiňovaného kokořínska. Dnešní noc hodláme strávit v některé ze zakšínských osad. Tentokrát máme štěstí. Se soumrakem přicházíme k Wamblitance a je zde volno. Během okamžiku zatápíme v kamnech a ohříváme si jídlo. Užíváme si naplno luxusního ,,pětihvězdičkového“ ubytování se střechou, palandou, stolem, lavicí a kamny.   Den třetí V neděli ráno nás vytahuje ze srubu sluníčko a mezi nažloutlými listy okolních dubů a buků na nás září azurově modrá obloha. No prostě překrásné podzimní ráno. Rychle snídaně,balíme a vyrážíme chladnými skalními údolími směrem k Osinalicím. Ještě poslední pohled na ,,náš lesní hotel“ a pak za první skálou dolů do rokle. Osinalice procházíme celkem rychle, protože tam kromě farmy s koňmi nic zajímavého není. Přes bývalou vojenskou střelnici míříme na hřeben Supí hory. Cestou se jěště stavujeme v Mártyho chatě. Je v lepším stavu než byla vloni, což je velice chvályhodné. Ze Supí hory klesáme do velice romantické chalupářské vesničky Dolní Vidim sevřené ze všech stran mohutnými skalnatými kopci. Po malé silničce, která touto vískou prochází, putujeme dál do Sítenského dolu a odtud dál po modré značce do Jestřebice. V Jestřebici je velice sympatická hospůdka „U Šálků “, kde plánujeme zakončit dnešní putování. K Šálkům jsme dorazili v odpoledních hodinách. Po odpočinku v útulné hospůdce jsme se vydali přenocovat do nedaleké uměle vytesané jeskyně Rozbořenka. Název Rozbořenka jeskyně nese po hajném Rozbořenkovi, který zde ve středověku přebýval.   Den čtvrtý Dalšího dne ráno jsme se vydali přes skalní útvar Kostelíček opět do Jestřebic a odtud Vojtěšským dolem do Vojtěchova a pak do Ráje. Přes Brusné jsme vystoupali k tajemnému hradu Houska, kde je podle pověstí vstup do pekla. Nicméně jsme se o tom nemohli přesvědčit, neboť bylo pondělí a hrad byl zavřený. Tak jsme zde alespoň pojedli něco málo ze svých zásob a pokračovali dál směrem na Kruh. Nedaleko Kruhu jsme přenocovali pod skalním převisem. Byla nezvykle teplá noc.   Den pátý V úterý ráno jsme se v roubené hospůdce v Kruhu nasnídali-dali jsme si polévku s chlebem a vydali se do nedalekých Oken odkud nám jel vlak. Tak skončil náš podzimní vandr krajem vysokých skal a hlubokých hvozdů, bájemi a pověstmi opředenými-tajemným Kokořínskem.  Náčelník