Celou noc strašně foukalo. A tak jsme
toho moc nenaspali. Balíme a míříme na Malý Lopeník
(881 m.n.m.). Trochu si odpočineme, pojíme a jdeme dál na
Velký Lopeník (911 m.n.m.) na
rozhlednu. Okolo
rozhledny postávají vandrovníci a chtěli by nahoru,
smůla, pan provozovatel asi nepotřebuje peníze, a tak
nechává v týdnu rozhlednu zavřenou. Klasický český
podnikatel. Ještě by jsme mu tu rozhlednu pošlapali.
Co naplat, míříme po zelené na Staré Díly. Pak dál
okolo pramene Janáčkovy Kyselky. Náčelník zde nabral
takovou rychlost, že pramen minul bez povšimnutí. Na
mojí výzvu, že ochutnáme, odvětil:
„Zatni zuby a
táhni. Za chvíli jsme v Květný
“. I přesto zastavuji a
vodu z pramene jdu ochutnat. Kyselka chutná jak
minerálka a smrdí po sirovodíku. Vyrážím za
náčelníkem, ale kdo chvíli stál, už stojí opodál. A
tak mi to stojí mnoho sil ho dohnat. Naštěstí
náčelník zastavuje na
Nové hoře (551 m.n.m.) a
vyhlíží
restaurační zařízení v Květné. Pěkné to zařízení
našel. Paní správcová má pivo jako křen. A tak
náčelník rozhodl, že zde uspořádá
brífink o dalším
postupu. Jedná se totiž o výstup na Velkou Javořinu
(970 m.n.m.).
„Rozhodl jsem, že oproti plánu tam
vylezeme už dnes
“, řekl náčelník,
„a žádné dotazy a
námitky nepřijímám
“. Vyrážíme. Ze začátku nám cesta
pěkně ubíhá. Z ničeho nic se nám, ale začíná
ztrácet. Až zmizí úplně.
„GdeProbohaSem?
“, táže se
náčelník. Zapínám
Sama (Samsung B2710) a zjišťuji naší polohu. Po
chvilce už víme, kterým směrem se budeme prodírat
křovím. Konečně červená. Na vrchol nám už zbývá jen
kousek, a tak za chvíli stojíme pod vysílačem. Dělám
ponuré snímky, když tu na náčelníka skočil hlad. A
to je zle. Vybalujeme jídlo a vaříme ve vichru z hor
na balíku slámy. I přes počáteční problémy s vichrem
v kuchyni se vše podaří a
večeře je na stole. Po
dobré večeři to chce pivíčko, a tak míříme do Holubyho chaty. Mladá paní správcová nese dva
Bernardy a přitom mi vlétl do nosu zápach Janáčkovy
Kyselky.
„Zapomenul jsem si vymýt flašku od té
Kyselky
“, říkám náčelníkovi.
„Mám tokový blbý pocit,
že to nebude Kyselka, ale to pivo
“, odvětí náčelník.
A opravdu, tyto
dva Bernardi smrděli jak žumpa. To by
měl vidět pan Bernard, co s jeho pivem udělali.
„To
je nejhnusnější pivo co jsem kdy pil
“, říká náčelník,
„už nemůže být nic horšího
“.
„Ale může, odpoví
správcová
“,
„Urpiner ten je ještě horší, ten si vůbec
nedávejte
“.
Paní správcová asi neví že: Sanitace
pivního vedení nebo také "čištění trubek" a
výčepního zařízení je nejdůležitější předpoklad pro
čepování kvalitního piva. No nic, raději jdeme
do tmy hledat nocleh, než tady chytíme střevní
problém. Noc trávíme poblíž starého
měřiče srážek na
Velké Javořině. Noc byla poměrně dramatická. Nejprve
nemohl náčelník usnout se vzpomínkou na nejhnusnější
pivo na celém světě. Pak zase chtělo chvíli pršet, a
tak jsme instalovali plachtu. A nakonec celou noc
burácel vichr z hor. Není nad to spát pod širákem.