Bílé Karpaty 2012
Cílem našeho podzimního vandru  jsou Bílé Karpaty. Krásná krajina, pěkné počasí, no prostě parádní vandr.
 
Odjezd: Kladno
Zahájení: Francova Lhota
Ukončení: Bojkovice
Cíl akce: Javorník 782 m.n.m.
Výprava: Nohyk, Tabí
Délka akce: 80 km
22.9 až 26.9.2012
 


Foto z vandru

Den první
 
Pachatel se vrací na místo činu, no a my také. Podzimní vandr jsme nasměrovali do Francovy Lhoty a to přímo do hostince na náměstí, kde se nám minule moc líbilo. Cesta probíhá v klidu. Valíme si to rychlíkem Ex127 Fatra rychlostí 140Km/h a náčelník cestou vtipkuje: Húš, hentešárom. V tunelu něco nestalo? Všechno erömü? Zub, sviňa, pane továrníku, nebolí? Na jednom moravském nádraží jsme zase zahlídli sehranou dvojici policistů Ječný – Cígler, jak udržují pořádek. A tak nám cesta pěkně ubíhá. Horní Lideč: konec zábavy a vystupovat, velí náčelník. Vyrážíme směr Francova Lhota a to přímo po silnici. Vůbec mě to nebaví. Zatni zuby a táhni, říká náčelník a mizí kdesi za horizontem. No pěkně nám to začíná. Zanedlouho se přitrmácíme do hostince. Náčelník ještě z venku skrz otevřené okno hned objednává dva Radky se slovy: Musíme si po tak daleké cestě odpočinout, že. Pan hostinský je zvědavý a vyptává se: Odkud jsme a co tu jako děláme. Náčelník mu vysvětluje, že sem jedeme 395 Km na jeho výborné pivo, které je nejlepší na celé Moravě. Zdejší pan hostinský totiž, každé pivo točí s láskou a takových výčepních je v naší zemi méně než šafránu. V hostinci je i malé museum starých věcí a tak se nám tady moc líbí. Co naplat musíme dál. Rozloučíme se a pokračujeme směrem rozhledna Čubův kopec 720 m.n.m., kde, ve druhém patře, bereme nocleh.
Den druhý
 
Není nad to bydlet na rozhledně. Ráno vstanete a hned máte výhled do celého kraje. Je tu hezky a tak i posnídáme. Dále pokračujeme na Střelenský vrch a pak na Daňkův kopec. Je zde pěkné posezení i s vodou. Máme výhled na zdejší kopce a vesničku Střelná. Celý prostor tu střeží tulák Karel. Pokračujeme do Střelné a pak přes louky na vrchol Končiná 817 m.n.m. Je to hrozný urgunt a tak popadáme dech přímo na vrcholu. Dále jdeme po červené na Požár, rozcestí a do obce Nedašova Lhota. Cestou potkáváme jalovičku, která má hroznou chuť na Sama ( Samsung PL 51). Naštěstí jsem přístroj ubránil a tak fotíme hezké výhledy na Bílé Karpaty. Zanedlouho odpočíváme v místním pohostinství. Jsme zde sami a náčelník v tom klidu začíná pomalu usínat. Pan správce raději ztlumil TV, kde právě probíhal závod F1, aby náčelníka v jeho přemýšlení o dalším postupu naší cesty nerušil. Netrvá dlouho a náčelník má ve všem jasno. Odpočineme si a budeme pokračovat dále. A jak řekl, tak se stalo. Dnešní noc trávíme za troubení jelenů nad obcí Nedašova Lhota.
Den třetí

Ráno náčelník mručí, že se vůbec nevyspal, že ti přiblblí jeleni na sebe řvali celou noc. Já jsem se sice vyspal, ale stala se mi nemilá věc. Propíchl jsem si nepropíchnutelnou samonafukovací karimatku. Chtělo by to nějakou lepenku. Obvykle s sebou dvě až tři role běžně nosím, říká náčelník. A opravdu nosí. Moje představa spánku na panoramatické mapě Krkonoš je zažehnána. Balíme a přes louky směřujeme dále po červené. Cestou máme magické výhledy do Slovenských hor. Odpočíváme u kapličky Březová. Je zde odbočka na Vršatec, ale tuto variantu (jako jít tam) zavrhujeme. Tak se vracíme zpět do Čech místním pralesem, až dorazíme do obce Sidonie. Zde chcíp pes. Krámek se smíšeným zbožím je zavřený a místní hostinec také. Naštěstí pan správce uklízí lokál a nabídl nám lahvové pivo. Po prvním pivku se náčelník proměnil v drsňáka a po druhém ho napadla spásná myšlenka. Pojedeme autobusem do Sv. Štěpána, tím ušetříme čas a své nohy. Byl to dobrý nápad, protože tento kus cesty je pouze po silnici a to ještě po hlavní. Zanedlouho jsme v hostinci na hřišti a s panem domácím domlouváme, jestli můžeme vařit. A proč byste nemohli, odvětí. Po vydatné večeři se ještě chvilku zdržíme a pak už, za tmy, vyrážíme směr Javorník 782 m.n.m. přes Pláňavu. To je zase urgunt. Bloudíme ve tmě. Musíme minimalizovat ztráty, zapni GdeProbohaSem , rozhodl náčelník. Sam ( Xcover B2710) zafungoval výborně a tak zanedlouho stavíme stan přímo na vrcholu. Dle meteorologických radarů víme, že bude za dvě hodinky pršet. A pršelo. Vše by probíhalo v klidu, kdyby náčelníka nenavštívila noční můra v podobě medvěda. Ze spaní s ním tak urputně bojoval, že jsem měl pocit, že je s námi přímo ve stanu. Když ho konečně zaplašil tak už byl na horách klid.
Den čtvrtý

Je nádherné ráno. Náčelník mi živě vypravuje o medvědovi a jak ho zahnal. Dělám pár snímků našeho stanu a balíme. Cestou vidíme samé ranní výjevy. Náčelník se proměnil v bájného ducha hor, který chrání Bílé Karpaty. Mě zas určil roli pašeráka Göče. Cesta nám pěkně ubíhá a tak jsme zanedlouho pod vrcholem Čerešenková 758 m.n.m. a Na koncích. Cestou narážíme na lesní posezení . Je zde spousta laviček a tak vaříme snídani. Fouká zde studený vítr a náčelník vymýšlí postup, kterak sobě ve vichru párky uvařiti. A daří se mu – schová je i s vařičem pod klobouk. Po teplé snídani pokračujeme přes Hradisko a Ochoz do Žítkové. Cestou máme pěkné výhledy, ale žádnou vodu. Z posledních sil se dotrmácíme do místního hostince na Janáčka . Jak je vidět ze snímku, náčelník pil místní pivo jen s krajním odporem. Na dotaz jestli pivo není zkažené, pan hostinský odvětí – není. Jdeme raději jinam, tady nás chtějí otrávit, konstatuje náčelník. Naštěstí je zde Wellness Hotel Kopanice s příjemnou obsluhou. Zdejší pan správce je rád, že jsou ještě takoví lidé, kteří jen tak vandrují po horách a poznávají krasy české země. Nocleh ten den stavíme na kótě 669 m.n.m. v očekávání východu slunce.
Den pátý

Ráno náčelník konstatuje: Připadám si jako Bém na Mount Everestu, je tady zima, vichr z hor a přímo z ložnice vidíme na východ sluce. Nádhera. Za pomoci spacáku měříme rychlost větru. Když vezmeme v potaz váhu, objem, propustnost spacáku a vlhkost vzduchu + úhel spacáku k geodetické tyči , tak nám poměrně jednoduchým výpočtem vyjde rychlost větru 47.3 km/h. Tuto metodu vynalezl a v Rakouských Alpách sám odzkoušel Jára Cimrman ,při svém působení na katedře fyziky univerzity v Heidelbergu. Po tomto experimentu balíme a pokračujeme přes bývalý vojenský prostor Lokov. Zde nastává opět problém s orientací a tak náčelník v hlubokém lese loví signál GPS. Naštěstí se mu to podařilo a tak pokračujeme po modré značce do obce Krhov. Zde před místním hostincem posnídáme a pak pokračujeme dál na vlak do Bojkovic. Máme štěstí, vlak právě odjíždí. A tak bez čekání míříme do civilizace. Cestu si náčelník krátí sledováním rychlosti vlaku IC v GPS. Ač to bylo neuvěřitelné, jeli jsme rychlostí 150 km/h .
 
Tabi