Jeseníky 2013
Druhý letošní vandr byl ve znamení poločasu rozpadu
náčelníkovy výstroje, vody a zatažené oblohy.
Odjezd: |
Kladno časně ráno |
Zahájení: |
Staré
Město |
Ukončení: |
Ovčárna - Hvězda |
Cíl akce: |
Motorest Paprsek - nesplněn |
Výprava: |
Nohyk,
Tabí |
Délka akce: |
asi 60 km pěšky |
20.9 až 24.9.2013
Fotografie z vandru
|
Den první
Letošní podzimní vandr měl jít ve stopách vandru po
Jeseníkách 2006. I přesto,
že nám absolutně nepřeje předpověď počasí, má celý týden pršet, vyrážíme. Na Moravu jedeme pěkným vlakem EC 75 Franz Schubert.
Jízdenky jsem koupil přes internet, a tak máme i svoje místa. Náčelník si libuje, jak se nám to pěkně
driftuje.
Cestou do hor několikrát přestupujeme, ale při jednom přestupu přišla
málem naše početná výprava o jednoho člena.
O mě. V R 903 náčelník otevřel mezivagónové dveře takovou silou, že se zasekly v otevřené poloze. Když jsem šel po chvíli za ním a nakoukl
jsem, jestli tudy prošel, dveře se vymrštily zpět a ztvrdlou těsnící gumou mě katapultovaly zpět mezi vagóny. No to nám to pěkně začíná,
říká náčelník s úsměvem na tváři. Než ti zaleze boule jsme tam, řekl náčelník a měl pravdu.
Staré
Město pod Sněžníkem - konečná stanice
vystupovat. Prší. Procházíme ponurým městem, míříme do restaurace Národní dům a ladíme plán akce. Po chvíli si pani správcová všimla,
že má náčelník na nohou hotelové pantofle. Vy tady bydlíte? Odvětím proč? Protože tam ten má pantofle. Vysvětluju
jí, že náčelník se v každé horské restauraci přezouvá, protože se mu lépe odpočívá. A co vy proč se tady
modlíte
- za lepší počasí
.
Paní správcová si mumlá něco o podivínech. A tak raději vyrážíme směr Paprsek.
Bloudíme v mlze. Konečně
Paprsek. Náčelník dostává
strategický nápad. Postavíme stan a pak teprve se dojdeme usušit do místní restaurace. A tak v mlze a za mrholení stavíme náš
chatrný přístřešek. Tak a jdeme schnout. Zadej polohu do GPS, řekl náčelník. Klídek to najdeme, říkám. Za chvíli se už sušíme na Paprsku.
Dvě pivíčka paní správcová abychom nepřeschli, říká náčelník. Na Paprsku mají otevřeno jen do 20:00 hodin, a tak za hodinku vyrážíme do mlhy.
Neprší. Bloudíme v mlze a náš přístřešek ne a ne najít. Já to říkal, dej souřadnice do GPS!!! Ještě že náčelník má neuvěřitelný smysl
pro orientaci, a tak za chvilku slyším 5m ode mne: už ho mám.
Den
druhý
Druhý den pro nás začíná velice časně a to ve 2:00. Náčelník si všiml, že má prázdnou samonafukovací karimatku. Při dofukování zjisti,
že spí ve vodě, protože náš stan se proměnil v nádrž na vodu. Všude rosí a kape voda. To jsme klidně mohli
jít spát ven, konstatuje náčelník.
Po určitých úpravách pokračujeme ve spánku. Ve 2:30 náčelník povídá: A je to tady, rozpad karimatky. Mám jí opět prázdnou.
Při opětovném nafouknutí zjistí, že má totálně promáčenou svojí stranu stanu a spacák. Na chvíli ještě usneme. Ráno při balení zjišťujeme
škody způsobené vodou. Já na výstroji problém nemám, ale náčelník! Má nefunkční, mokrou
a rozpadlou karimatku, mokrý spacák, mokré boty, mokrou bundu. A o stanu ani nemluvím je těžký a mokrý jako prase! Ze stanu jsme vyždímali tak 1l vody a začali balit. Stále prší.
Já snad pojedu domů, konstatuje náčelník a vyhlašuje
volný den.
Hlavní úkoly jsou: 1. Najít herberk. 2. Usušit výstroj. 3.
Provést kontrolu zdejších hospod a restaurací.
Plnění úkolů:
1. Bydlíme v penzionu U Orla v Petříkově. 2.
Nejprve sušíme části stanu
na terase před penzionem
a pak se přesouváme do pokoje, kde vše
rozvěsíme. 3. Kontrolu provádíme v Petříkově a Ramzové.
Jako vítěze náčelník vyhodnotil
Sport-Grill v Petříkově.
Den třetí
Ráno balíme. Veškerá výstroj nám uschla včetně stanu. Loučíme se
se správcem penzionu U Orla a vyrážíme do Ramzové.
Na Šerák 1351 m.n.m. jedeme
lanovkou, přece se tam nebudeme táhnout pěšky.
A tak si v klidu
driftujeme až na horu k chatě
Jiří na Šeráku. Chvilku posedíme
s Holbou,
přece se nebudeme hned někam hnát, když je tady taková pěkná restaurace.
Počasí se umoudřilo, a tak pokračujeme na
Keprník
1423 m.n.m..
Zde náčelník pózuje jako zdejší
horal. Chvilku to
vypadá, že bude i hezky, ale zdání klame. Sotva jsme
slezli do Sedla pod Vřesovkou, tak se opět
zatáhlo.
A je po focení. Pokračujeme dál k Vřesové studánce a
počasí je horší a horší. Konečně vidíme
Červenohorské sedlo. V místním hotelu náčelníkovi
navrhuji, abychom zůstali z taktických důvodů u
kapličky věnované
obětem
zdejších hor a nepouštěli se do budování našeho chatrného příbytku směr Švýcárna. Náčelník souhlasí, a tak se vracíme ke kapličce.
Ještě malá večeře a jde se bivakovat.
Den
čtvrtý
Ráno opět prší. Během několika okamžiků máme ve stanu opět povodeň. Zachraňuji holý život, výstroj a jdu raději moknout ven.
Náčelník se na chvíli zamyslel a povídá: Už to mám.
Za vodu ve stanu může poločas rozpadu tkanin! Během chvíle spočítal dle Cimrmanova vzorečku
poločas rozpadu našeho stanu. A určil ho na 30let, 5 měsíců, 11 dní, 9 hodin a 25vteřin. Takže rozpad stanu nastane 23.9.2013, 7hod., 20 min.
a 10s a to je právě teď! A máme po stanu, říká náčelník. V rychlosti ještě spočítal poločas rozpadu pro další součásti své výstroje a konstatuje: Tabí, já se komplet rozpadám, jak jsem to mohl při přípravě přehlédnout! No nic, balíme rozpadlou výstroj,
oblékáme pláštěnky, návleky a za
deště vyrážíme směr Švýcárna. Na místě zvaném Klínovec přestává pršet, a tak zastavujeme a děláme
snídaní. V ponuré a mokré
krajině pokračujeme
na Výrovku 1167 m.n.m. a Malý Jezerník 1208 m.n.m.. Toto je nejhezčí část Jeseníků. Cestou nepotkáme ani živáčka, jenom
náčelník mizí po
dřevěných chodnících kdesi v mlze. Poslední výstup na Slatě ( který jsem náčelníkovi takticky zatajil) nás stojí poslední síly.
Neustále prší a všude je spousta vody a najednou
Švýcárna. Konečně! Chata je prázdná a útulná. Jsme tu jen my dva a lovci.
Venku je taková anapurna, že by lovce nevyhnal, a tak se opíjejí a čekají na lepší počasí. Přitom si vyprávějí historky z lovů a plánují
jak v téhle slotě jelena na mrkev nalákati. Náčelník konstatuje, že uloví maximálně opici.
No a měl pravdu, dokonce jich chytli několik . My se jako vždy
rozvěsíme po restauraci a sušíme se.
Když nám výstroj oschla, pokračujeme směrem Praděd. Počasí ne a ne se umoudřit, a tak opět mokneme. Cestou náčelník naráží na další šlendrián
dnešních výrobků a to na rozpad dnešních turistických bot. Nalezli jsme podešev bot
Lowa, která podlehla hydrolýze. Chudák vandrovník musel
dojít bos. To jsou dneska věci, mručí náčelník. Já mám
boty 11 let a stále chodí. Za neustálého deště rozhodujeme, že na Praděd nepůjdeme
(co tam, že) a pokračujeme na Ovčárnu. Náčelník si zde otevřel
vlastní občerstvení, a tak si objednávám gulášek. Bohužel pivíčko náčelník nemá, a
tak se přesouváme do
Vojenské ozdravovny na Ovčárně. Opět se sušíme a ladíme plán čundru. Padá zásadní rozhodnutí a to ukončení akce.
Venku je nečas a slota a v tomhle na hřebenu bivakovat nemůžeme, rozhodne náčelník. A tak už za tmy padáme z hor na parkoviště
Hvězda.
Nocleh bereme na terase místního bufetu. A jak jinak stále prší.
Den
pátý
Ráno je ve znamení zdali rozpadlý stan a karimatku táhnout do civilizace.
Náčelník zdlouhavě váhá a rozhoduje, že to vše bereme s sebou. Rozhodl se totiž, že bude pokračovat v dlouhodobém výzkumu rozpadu
tkanin, který započal Cimrman. A tak sbalíme vše a vyrážíme do civilizace. Dvakrát na nádraží, říkám řidiči autobusu. No a na které?
To je jedno, odvětím. A tak řidič rozhodl, že do Bruntálu. Zde v nádražní hospůdce končíme letošní podzimní vandr. Z Bruntálu míříme do
Olomouce a odtud
LeoExpressem za lepším počasím.
V roce 2006 si Jeseníky za oběť vybrali mě. Přišel jsem
o Kongo vzor 60 a fotoaparát Olympus 220.
Letos to odnes náčelník. Rozpadem stanu, karimatky a hodinek
Hi-Tec Weather Mastr
( LCD displej nevydržel nápor vichru a lijavce z hor
a stal se neviditelný). I přesto už plánujeme jak se sem co nejdříve vrátíme.
Tabi
Pod čarou
Poločas rozpadu
Pryč je doba, kdy byly věci dělány, jak se říká „na
vždy“. Své o tom ví i český velikán Jára Cimrman. Pouhý
fakt, že do svých šestnácti let nosil po své starší
sestře oblečení, aby jeho rodiče ušetřili peníze za
ošacení obou potomků, vysvětluje vysokou kvalitu
tehdejších oděvnických výrobků. Nic na tom nemění ani
fakt, že se na samotné výrobě podílel sám Cimrman, když
vypomáhal v krejčovské dílně svému otci. Cimrman se
otázkou poločasu rozpadu textilních látek intenzivně
léta zabýval a došel k závěru, že:
Rozpadový poločas je časový úsek, za který dojde k
přeměně poloviny osnov* a útků* obsažených v tkanině.
Nezáleží na absolutním počtu osnov* a útků*. Poločas je
pro konkrétní látku stejný bez ohledu na to, zda je
měřen na vzorku velikosti krejčovského náprsku nebo na
vzorku velikosti stanu. Každá tkanina má svůj specifický
poločas. Jeho délka je velmi variabilní, pohybuje se od
několika měsíců až po desítky let. Tkaniny s velmi
dlouhým poločasem (řádově stovky let) jsou, vzhledem k
délce lidského života, řazeny ke stabilním tkaninám,
ačkoliv z čistě krejčovského hlediska tomu tak není.
Nikdy ale nelze určit, kdy se která tkanina rozpadne,
poločas rozpadu je totiž náhodný děj.
Teorie
Cimrman odvodil, že zákony, které platí pro textilní
rozpad jsou statistické a že pro počet rozpadů ΔN platí
rozpadový zákon
kde N je celkový počet osnov* a útků* a λ je rozpadová
konstanta. Dlouho si myslel, že konstanta λ je nezávislá
na všech fyzikálních a chemických podmínkách. Ukázalo se
však, že lze chemickou cestou dosáhnout změny této
konstanty. Například barvením, častým praním,
intenzivním nošením a podobně. Názornější veličinou je
poločas přeměny. Poločas přeměny T (resp. N½), přesněji
čas polopřeměny, dříve poločas rozpadu, je doba, za níž
se přemění polovina z počátečního počtu N(0) dosud
nepřeměněných osnov* a útků* . S konstantou textilní
přeměny je poločas přeměny vázán vztahem
Zákon se dá interpretovat i tak, že za určitou dobu se
rozpad osnov* a útků* zmenší vždy na polovinu hodnoty.
Poločasy přeměn pro různé tkaniny mohou nabývat značně
rozdílných hodnot.
Cimrman také zjistil, že zákony, které platí pro
textilní rozpad jsou platné od radioaktivního rozpadu až
po rozpad turistických bot.
Praxe
Např. rozpad bot s PU pěnou:
|
|
|
Rakouské Alpy |
Bavorské Alpy
|
Jeseníky |
Za rozpadem těchto bot je Hydrolýza.
PU pěna, která se používá na podešev a tlumení, podléhá
degradaci. Příčinou je hydrolýza, což je degradace
vlhkostí, která i u dobře připravených směsí může nastat
po asi pěti až sedmi letech. Je paradoxní, že více
degradují boty skladované, které se nenosí. Proč, to se
přesně neví. Většina pravidelně nošených bot vydrží sedm
let i více. Poločas rozpadu pěny vůbec není proces
přesně daný, boty můžete v pohodě nosit deset let, ale
také jsou známy případy rozpadnutí PU pěny po čtyřech
letech. Rozpad bot nastává nečekaně a okamžitě, během
několika desítek minut chůze bez předchozího varování.
|
|
Náčelník si se zájmem
prohlíží podrážky bot LOWA v Jeseníkách |
* Schéma struktury tkaniny
|
Schéma struktury tkaniny. Osnova (1) a útek (2) |
|