Chřiby 2018
Letošní vandr jsme nasměrovali do Chřib. Jeden den propršel, ale i tak byla výprava úspěšná.
Odjezd: |
Kladno |
Zahájení: |
Otrokovice |
Ukončení: |
Staré Město |
Cíl akce: |
Kazatelna |
Výprava: |
Nohyk, Tabí |
Délka akce: |
80 km |
16.5. až 20.5.2018
Foto z vandru
|
Den první
Na letošní vandr vyrážíme s obavou
z deště. Rx 885 Slovácký expres
vyráží přesně na čas a je poloprázdný. Cesta nám
pěkně ubíhá a během dvou hodin jsme v
Otrokovicích.
Náš dnešní cíl je jasný -
Harley Pub. Je to pěkný
pivovar, který má i vlastní museum. Zdržíme se jen
chvilku, protože nás místní pivko neoslovilo. I to
se stává. Pokračujeme dál po žluté značce přes
město Otrokovice, řeky
Dřevnice a
Moravu. Míříme dál na Žlutavu.
Tady se budeme v místním hostinci aklimatizovat na
místní teplé podnebí a malou nadmořskou výšku,
rozhodl náčelník. Nakonec se to ukázalo jako skvělá
volba. Od místních jsme získali cenné informace na
přechod zdejších kopců a
sledovali jsme vývoj předpovědi počasí, která nebyla
příznivá. Při
západu slunce vyrážíme hledat
nocoviště, kde přečkáme noc a plánované vytrvalé
srážky. Nakonec stavíme stan u místního kamenolomu.
Den druhý
Je klidné a teplé ráno. Ale něco je
špatně - vůbec nepršelo. Při pohledu
ven ze stanu zjišťuji, že nízká oblačnost se
proplétá překrásným bukovým lesem a déšť je na
spadnutí. V 6:20 začalo pršet. Ze začátku se zdálo,
že přečkání deště v našem super stanu
Coleman Bedrock 2 se dvěma vchody, bude pohodička.
Ale po třech hodinách mě to už přestalo bavit.
Náčelník furt brumlal, že to přeležím. Ale jen do té
doby než zahlédl obrovské klíště lezoucí po mém
spacáku. V té chvíli vypukla v našem přeplněném
příbytku panika a rázem jsem byl raději venku na
dešti. Při podrobném ohledání jsme našli klíšťat ve
stanu ještě několik. Dokonce se jedno zbaběle
zakouslo náčelníkovi do hlavy. Hrůza. Naštěstí po
pěti hodinách přestalo pršet a my můžeme vyrazit
dál.
|
|
Meteorologická situace
17.5.2018 v 6:20 hod. |
Předpověď na čundr
nebyla dobrá |
Náčelník nabral takovou rychlost, že jsem mu ani
nestíhal. Musíme dohnat to, co jsme proleželi, povídá
a mizí v lese. Pokračujeme po zelené značce směr
Bučina a poté v dešti po modré na
Kulu. Náš cíl je dnes Westernové městečko Kostelany. Kde plánujeme
usušení výstroje v restauraci Saloon. Konečně jsme
zde a zjišťujeme, jak
zákaz kouření,
neboli zákon o ochraně zdraví před škodlivými
účinky návykových látek (někdy také protikuřácký
zákon) č. 65/2017 Sb., který upravuje opatření k
ochraně před škodami působenými užíváním návykových
látek a působnost správních úřadů a územních
samosprávných celků při přijímání a provádění
opatření podle tohoto zákona. A který nahradil předchozí zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů,
mění složení restaurací. Na místech kde si dříve
hrály děti dnes postávají kuřáci a tam kde kuřáci
mají popíjet pivko si za hluku běžné mateřské školky
hrají děti. Popíjet pivko a sušit si výstroj v
takovém prostředí chce nervy ze železa.
|
Situace u restaurace Saloon v Kostelanech
Osoby č.8- 13jsou kuřáci
a 1-7 děti. Ty ovšem nejsou vidět, jelikož
jsou v restauraci.
GDPR (General Data
Protection Regulation): je důležité mít od
subjektů osobních údajů - osob, které
fotografujete - souhlas s odpovídajícím
zpracováním osobních údajů, tedy tím, co s
jejich fotografiemi děláte. Souhlas od
kuřáků jsme bohužel nedostali, a proto tato úprava. |
Náčelníka situace v Saloonu málem
dohnala až na
šibenici. V místní
bance vybral pár
zbylých babek, koupil si mělký
hrob na místním
hřbitově a přemýšlí o pomstě. Jeho jednání v poklidu
sleduji. Když najednou povídá, změníme lokál - Hospůdka U Jima je náš cíl
a záchrana před
šibenicí.
V příjemném tichém prostředí náčelník zázrakem ožil
a předvedl svou již legendární sestavu na věčné mládí,
a tak o popravě z důvodu výchovného napadení malých "štamgastů" a
jejich rodičů nemohla být ani řeč. Neboť u Jima
žádné děti nebyly. A tak to má být - do hospody děti
nepatří.
|
|
Zahájení sestavy U Jima s
malou zátěží ... |
... postupné zvětšovaní
zátěže... |
|
|
... opětovné zvětšovaní
zátěže... |
... a nakonec
maximální zátěž |
Místní jsou tak nadšení jeho výkonem, že nám
poskytnou ubytování v pergole na zdejším fotbalovém
hřišti. Zde nám krásně uschnul stan i výstroj.
Den třetí
Krásné ráno. Je teplo a svítí slunce. Prostě Morava
jak má být. V klidu
posnídáme a vyrážíme po modré
značce směrem Bunč. Jsme zde brzy, ale náčelník tomu
nějak nechce věřit. A proto zahájil protestní
odpočinek před zavřenou restaurací. Po několikaminutovém odpočinku pokračujeme směrem Brdo, 587
m.n.m., na místní
rozhlednu. Jaké je naše zklamání,
když zjistíme, že je rozhledna zavřená? Velké!
Náčelník konstatuje, že se na to může v....t. Že se
sem táhneme takovou dálku, aby si prohlédl místní
krajinu, a když sem přijdeme je zde prd. Po krátkém
odpočinku pokračujeme směr Vlčák a dále na Staré
Hutě. Zde narážíme na
obecní krámek s otevřenými
dveřmi. Náčelní již značně vyčerpaný vedrem a žízní
jimi vletí dovnitř jako vichr z hor, aniž by si
všiml, že je zavřeno a že paní vedoucí právě
přepočítává dnešní tržbu. Dobrý den, máte zavřeno,
povídám paní vedoucí. Teď už ne, když sem vlítnul
on, povídá. Náčelník, nevnímaje náš rozhovor, panikaří
u chladícího boxu při výběru našeho ochranného
nápoje. Vybírá ten nejvhodnější a nejstudenější.
Během chvilky už sedíme v místním parku a zahajujeme
rekonvalescenci. Pak už pokračujeme směr Stupava. Po
zdárném překročení silnice E50 v místní
lyžařském středisku
zakotvíme v Akvárku
a nabereme sil na přesun do Koryčan. Cestou máme
pěkné výhledy na místní krajinu a narážíme na
výtahové dveře do jiné dimenze. Jdeme po silnici
okolo vodní nádrže Koryčany. Dělám několik
snímků a
zanedlouho už jsme v
Koryčanech. Už za tmy
pokračujeme na Vršavu 500 m.n.m., kde bereme herberk
na místní louce. Dnes jsme ušli 33km, a tak spíme jak
když nás do vody hodí.
Den čtvrtý
Je opět krásné a
teplé ráno. Náčelníkovi se jako vždy ze
stanu nechce,
a tak procházím okolí, když tu z ničeho nic objevím geokeš GC5R5MP. Než se vrátím, je náčelník připraven
na dnešní cestu. Vyrážíme po zelené k rozcestí U
Mísy - studánka, kde také posnídáme a doplníme vodu.
Pak už míříme na cíl našeho čundru -
Kazatelna 542
m.n.m.. Zanedlouho jsme na místě. Je zde pěkný
výhled na místní kraj. Po krátkém kochání se
pokračujeme
pěknou horskou krajinou směrem přístřešek
Na Pile
a dále směr Buchlov. Opětovné překročení E50. Pak už
zanedlouho sedíme v kiosku U Špalka na parkovišti
pod Buchlovem. Je takové horko, že se nám na hrad
nechce. Raději sedíme s
Chřibonošem, koukáme do
kraje
a popíjíme pivko. Je tu nevídané množství turistů, a
proto se přesuneme na klidnější místo ke
kapli sv.
Barborky, kde náčelník rozbalí
polní kuchyni a
připraví naší večeři. Poté přes Čertovo sedlo a
místní hřebenovou cestu míříme do BalonCentra ne na
let s balonem, jak by se mohlo zdát, ale na
pivko. Je
krásné pozdní letní odpoledne a místní připravují
zážitkový let za západem slunce a my s náčelníkem
vše pozorujeme z
terasy místní restaurace. Je tu
taková pohoda, že se nám nikam nechce a čekáme, až se
všichni vrátí zpět z výletu balónem. A přeje nám.
Jeden balon se totiž ztratil, a než se našel, musela
se prodloužit zavírací doba místní restaurace. Opět
až za tmy bereme herberk kousek od obce Chabaně.
Den pátý
Opět krásné
a teplé ráno. A opět klíšťata ve stanu a jedno v
mé noze. Děs. Rychle balíme a směřujeme do
Velehradu. Historie Velehradu se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad
(dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter.
Právě na základě své polohy dostal klášter své
jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší
duchovní tradice, která sahá až do 9. století,
kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové
Konstantin a Metoděj. Velehrad patří k
nejvýznamnějším poutním místům v České republice,
a tak na nás dýchla i historie. Je to pěkné
místo pro ukončení letošního vandru, a tak
probíráme naší akci po Chřibech v místní
hospůdce U Alenky. Pak už vyrážíme do Starého Města na
vlak po červené. Náčelníkovi se už pěšky nechce,
protože se prý nachodil dost, a tak mu osud
přihrál hned před hospodu autobus. Na nádraží
ve Starém Městě zjišťujeme čas odjezdu do civilizace. Náčelník jde shánět
ochranné nápoje na cestu a já si jdu prohlédnout místní rozhlednu
Šrotík (Maják).
Náš Rx 886 Slovácký expres stíháme na
čas. A vyrážíme směr Prágl. Rx 886 Slovácký expres je moc pěkný přeplněný šrot
pohybující se po kolejích.
|
|
Rx 886 má krásnou výzdobu ... |
... pěkné... |
|
|
... na WC jen s trekovou
obuví... |
...ČD jsou naše národní železniční společnost |
Naše útrapy ale ještě nekončí. Náčelník bojuje s
přeplněným, přehřátým a špinavým vlakem komickým převlekem
(předvádí jak ho vytahuje vichr o rychlosti 120km/h z
vlaku),
když se to náhle stalo - Rx 886 Slovácký expres se
zastavil v Přelouči a dál určitě nepojede.
Nepřizpůsobiví spoluobčané totiž ukradli sdělovací
kabel, a než bude nový musíme čekat. To se
nám nechce, protože je ve vlaku děsné horko, a tak
vystupujeme a vyrážíme na exkurzi
po městě. Zpočátku bojujeme se
stavební činností v
okolí nádraží a zabýváme se myšlenkou, kterak
nádraží opustiti a o holý život nepřijíti, ale nakonec se nám to podaří.
Procházíme městem a čas si krátíme v místní
restauraci . Po dvou hodinách sedíme ve vlaku ČD Rx862 Jiří Bouda
a směřujeme do Práglu. Štíplístek
nás upozornil, že jsme v první třídě ať si jdeme
přesednout, ale s náčelníkem to ani nehne. Protože
přeplněných, přehřátých a špinavých vlaků si užil
u ČD* už dost.
Tabi
*České dráhy jsou
naše národní železniční společnost. Jaké to máme
ale štěstí
|