Gde Proboha Sem ? Počátkem tohoto roku proběhl ve Vyškove cimrmanologický kongres uspořádaný u příležitosti oslav narození významné cimrmanologické badatelky komtesy von Rychtersdorf. A jeden z mnoha referátů odhalil doposud netušené poznatky, které nás opravňují nazvat Járu Cimrmana praotcem navigačního systému GPS. Jak známo, až do roku 1902, kdy se usadil v pojizerské obci Liptákov, byl Jára Cimrman světobežníkem. V této své (a já bych se to neváhal přímo tak označit), v této své profesi se velmi často setkával s problémem určit, kde se vlastně nachází. Protože tehdejší mapy zemí rakousko-uherské monarchie byly jednak nepřesné, a navíc ještě prakticky nedostupné - prosím asistenta o ukázku mapy z I. vojenského (tzv. josefského) mapování (2. polovina 18. století). Zde vidíme mapový list č. 65 znázorňující oblast západně od Vyškova. Je tedy zcela evidentní, že Cimrman musel postupovat jiným způsobem. Po vyčerpávají práci našeho badatelského týmu (skromně přiznávám, že jeho jediným členem jsem byl já – Dc. Vaigl) se podařilo nalézt zmínky o tzv. metodě GPS. Jednalo se o, na tehdejší dobu nesmírně dokonalou, nesmírně spolehlivou, a současně nesmírně jednoduchou metodu. Proč zrovna GPS ? Vídeňský badatel profesor Fiedler se domnívá, že zkratka pochází z německého Gasthaus-Präzision-Situation nebo Gasthaus-Punkt-System Nám se zdá ale pravděpodobnější hypotéza, že Cimrman tuto zkratku odvodil z češtiny, tedy že se jednalo o Gde Proboha Sem ? Jak tedy Jára Cimrman při určování souřadnic metodou GPS postupoval ? Jednoduše. Vyhledal vždy nejbližší hostinec. Jednak za účelem občerstvení, ale hlavně věděl, že zde jistě potká spoustu lidí. A někteří z nich budou schopni mu jeho otázku „Gde Proboha Sem“ odpovědět. Dle Cimrmanových zápisků prý spolehlivost této metody byla značně proměnlivá v čase. V pozdních večerních hodinách prý bylo nutné takto získané souřadnice pečlivě statisticky vyhodnocovat pro jejich značný rozptyl… Musím se přiznat, že dlouhou dobu jsem byl vůči této metodě skeptický. Ovšem výsledky velmi systematického a náročného výzkumu, který prováděli moji kolegové za dlouhých zimních večeru ve vybraných vyškovských hostincích, mluví zcela jasně:         • v 9,7 % případech zněla odpověď v pr…. nebo v haj…         • v 28,9 % případu byla získána zcela správná, byť nepříliš přesná odpověď – ve Vyškově         • ve zbytku případů, tj. v 61,4 % zněla odpověď zcela správně, tedy „v hospodě“            (přičemž v některých případech bylo dosaženo vynikající přesnosti, např. v hospodě            „U prcka“ jsme dostali odpověď „U prcka“) Je smutnou ironií osudu, že stejného označení, tedy Gé Pé eS (v anglické výslovnosti  Dží Pí eS) použili po letech Američané, aby tak opět jako i ve spoustě jiných připravili našeho českého génia o prvenství… V době příprav na první českou expedici do nitra černého kontinentu si Cimrman ovšem uvědomil, že v tamních podmínkách bude tato metoda poněkud nepraktická. Až téměř zhola nepoužitelná. Šlo o tyto dva zásadní problémy:         1. Malá hustota hostinců         2. Jazyková bariéra. Abyste to správně pochopili, Cimrman sice ovládal kupříkladu v Africe velmi             rozšířenou svahilštinu, takže byl schopen správně interpretovat odpověď na svoji otázku.            Ovšem málokterý domorodec mluvící svahilsky dokázal správně pochopit Cimrmanovu otázku            „Kde Proboha Sem ?“. Důvod je zcela jasný – domorodci totiž nerozuměli otázce v češtině… Proto Cimrman svou pozornost obrátil k nebi. Coby přesvědčený ateista (připomeňme si jeho výrok „Jsem bezvýhradný ateista. Až se bojím, že mne za to pánbůh potrestá“) nespoléhal pochopitelně na pomoc boží, nýbrž na astronomické metody určování zeměpisných souřadnic. Tyto metody nebyly objeveny Cimrmanem (ale kupodivu již dávno před ním). Málokdo ovšem dnes ví (tedy vlastně nikdo kromě mne), že Cimrman významným způsobem zvýšil přesnost těchto metod. Jak tohoto zpřesnění dosáhl ? Podívejme se nejdříve na klasický, do té doby hojně používaný námořní sextant. Prosím asistenta o fotografii sextantu . Děkuji. A nyní bych prosil fotografii rekonstrukce sextantu s desateronásobně zvýšenou přesností. Jak jistě vidíte, oba dva na první pohled vypadají téměř stejně. Ale to je jen zdání. Jára Cimrman si uvědomil, že je třeba jít ne cestou miniaturizace (jak to známe z dnešní doby elektroniky), ale naopak cestou maximalizace - tzn. 10x zvětšil veškeré rozměry a tím dosáhl desetinásobné přesnosti. Ovšem ukázalo se, že tento přístroj, byť jeho přesnost je dostatečná, je pro expediční podmínky poněkud nevhodný. Lineárním zvětšením rozměru 10-násobně bohužel došlo ke nárůstu hmotnosti celého navigačního přístroje s 3. mocninou – tedy tisícinásobně. Takže řešení hledal v alternativních materiálech – místo mosazi použil balzového dřeva. Výhodou toho materiálu byla i vetší odolnost v náročných klimatických podmínkách rovníkové Afriky. Bohužel si neuvědomil, že dřevo má jiné nepřátele – termity, kteří si na jeho navigačním přístroji pochutnali, takže první česká expedice do nitra afrického kontinentu málem skončila krachem…